Kontakt s covidem je zkušeností, kterou nám dopřála škola života 21. století. Projdeme s vyznamenáním nebo s odřenýma „nosníma dírkama“?

Třebaže samotná nemoc covid 19 ještě neuzavřela svoji tragickou bilanci, věřím, že na různá opatření je možné pohlížet s nadhledem a trochu smutným humorem, protože si to (ona opatření) prostě zaslouží – jsou pro srandu nejen covidům. I nás (objekty regulací) to svádí, dělat si šprťouchlata z nedomyšleností a ze změn nezměn – ono „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil, ruším, co jsem zrušil!“ je asi součástí přijímací zkoušky na ministra zdravotnictví a lidi v regulaci šíření nemoci zúčastněné. Takže nový člověk nepřekvapí a je vlastně jedno, kdo tam je.

Jenže jiná opatření je třeba respektovat, ba brát smrtelně vážně. Jsou to ta, která velí rozum a pud sebezáchovy a zodpovědnost za své zdraví. Ta je na tobě, ne na úřadu v hlavním městě.

U tebe ve vsi, v chalupě, v bytě v kuchyni, či obýváku se dělají klíčová – nejen protipandemická – rozhodnutí s důsledkem „Mít či nemít?“ a případné „Být či nebýt?“.

Začnu ale odlehčeně. V mém snu se nedávno objevila novinka – covidová cenzura dění při snění! Ve snu vystupovalo sympatické děvče (u mužů běžná věc – viz např. písnička Honolulu). Tak to je a bylo – sny s hvězdičkou byly a vše v nich bylo dovoleno, umožněno a bez následků na zdraví, morálce a společenské prestiži. Hřích ve snu se ani mezi hříchy nepočítá, neřeší se. Jenže to se v mém snu díky covidu změnilo! Odehrával se na výletišti u hasičské zbrojnice, v místě, kde proběhly stovky výletů, letních večerů, koncertů, slavností… Jenže v mém snu bylo toto místo předpisově liduprázdné, jen já jsem tam dřímal na lavici. A jak tak podřimuji, tak se tam objevilo děvče, které jako by spadlo z jiné doby v očekávání nějaké kulturní akce a z opuštěného areálu bylo notně zmatené.

Ochotně jsem jí vysvětlil celou situaci, vyjmenoval současná opatření i všech 68 výjimek pro obchodní a kulturní činnost a poradil, kde je nejbližší výdejní okénko a kde ji pošťárají v nose. Ona vše vyslechla, kupodivu se nedivila ani neprotestovala (asi díky mým snovým komunikačním schopnostem) a z vděčností za předložené informace mi na rozloučenou dala pusu – ne takovou formální, ale opravdovou a nadějnou. Jenže žádné pokračování nebylo! Uvědoměle v nejlepším přestala – s vysvětlením, že při spojení cest dýchacích by mohlo dojít k přenosu nákazy, ba i reprodukční číslo by se mohlo zhoršit a… byla pryč. A já tam zůstal na liduprázdném výletišti sám! Pro toto jsem snad ani do snu chodit nemusel.

Na druhou stranu ale… bylo to bez roušek a kde jinde než ve snu to dneska člověk zažije. A vlastně – ten zážitek – líbat se se ženou neznámého původu (bez oboustranného negativního výsledku antigenního testu) patří asi už opravdu k zážitku, o kterém si můžeme nechat jenom zdát.

Jenže co na srdci, to ve snu! Coronaopatření infikovala moje podvědomí a tím i obsah a chování mých snů. To mě vede k myšlence, že protipandemická opatření jsou infekční asi více než samotný virus – má je snad každý! Nejsou sice tak nebezpečná našemu zdraví, ale odklon od normálu má mnohé vedlejší účinky, o kterých se nám ani nezdá.

Každý by si měl hlídat nejen zdraví, ale i normálnost svého života.

Je tu totiž ještě jedna souvislost! Před rokem jsme často diskutovali, zda je covid bublina nebo realita, a názor skeptiků byl: Dokud neuvidím graf úmrtnosti v jednotlivých měsících v běžných létech a srovnání s rokem 2020, neuvěřím! O navýšení úmrtí pochyb není. Jenže druhá strana mince je to, že některá koronaopatření nejsou bez vedlejších účinků. Nejsou na první pohled smrtelná, ale vůbec nejsou nevinná, v některých případech smrt způsobila, či urychlila – nebýt jich, ti lidé tu také mohli ještě žít.

Takže doopravdy tu máme úmrtí s covidem a úmrtí s proticovidovými opatřeními – na tom navýšení oproti běžným rokům se zřejmě podílejí oba typy.

Jak se pozná váha toho druhého? Až tedy kolonka úmrtí s covidem bude nulová a postupně rozvolníme všechna opatření, rubrika „úmrtí s doznívajícími proticovidovými opatřeními v reálu i v hlavách lidí“ bude asi ještě dlouho větší než úmrtnost v minulých létech. Možná se odhadne i smrtnost různých opatření a argument „I kdyby to zachránilo jeden lidský život“ bude mít kvalifikovanou protiváhu a vytipují se opatření, která nadělala na životech lidí více škody, než užitku. (není všechno zlato, co je prohlášeno za proticovidové)

Předpokládám a cítím i sám na sobě, že fobie a pokažené radosti nejen ve snech tu ještě budou přežívat a dále škodit zdraví na těle i na duši – i kdyby je už nikdo nepřiživoval. (což je utopie)

A další věc, která se rozvolněním určitě nenapraví, je výluka ve škole života zejména těch nejmenších. Škola základ života! Známe to a víme, že to platí, ale asi ne pro každou školu… Online výuka asi základem života nebude (bude základ online života – života, kde se vše odehrává přes webové rozhraní a aplikace v telefonech a při výpadku elektřiny nastává konec všemu).

Ve skutečnosti platí: „Reálné kontakty – základ života!“, „Škola života – základ života!“, aneb „Do světa na zkušenou!“

Škola není jenom školou čtení, psaní, počítání, ale zejména školou života. V klasických školách dochází k ohromnému množství podnětů a kontaktů se vším možným: s lidmi, s informacemi, s autoritou, se silnějším, slabším, chytrým, hloupým, se znalostmi, ale i s moudrostí, s odměnami i tresty, těšení se na přestávku, blbnutí o přestávkách… na virtuálním blátě sekeru života nenabrousíš!

Kontakty ve škole, jejich vyhodnocování a řešení je přípravou na kontakty v životě společnosti – a na nich je založeno hospodářství, kultura, sport, koníčky, duchovní život, rodinný život. Bez přirozených kontaktů je všechno deformované a pofidérní. Kdo byl v armádě, ve vězení, v sektě … ví o tom své.

A tedy, kdo reguluje kontakty, reguluje vlastně všechno. Mám obavu, že covidové zkušenosti s regulací všeho využijí proudy, které chtějí všechno regulovat a napravovat. Jak jednoduché a účinné nástroje, milí novodobí revolucionáři!

A tak moje starost o to, aby se (až budou evidentně zbytečná) proticovidová opatření vytratila z života i z podvědomí lidí, je možná zbytečná. Možná nebude snaha opatření zlikvidovat, ale bude snaha regulaci udržet v permanentní pohotovosti a záminkou k aktivací může být ledaco. S regulovanými kontakty na věčné časy a nikdy jinak! Kontaktní (a neregulované) nám zůstanou asi jen kontaktní čočky.