aneb Zákon kalné vody

Je to přírodní zákon, obecně platný a neměnný stejně jako třeba gravitace. Střední třída lidské společnosti není konstantní, ubývá stálou separací. Pomalu, ale jistě část příslušníků této vrstvy zabředá do chudoby, zatímco jiní bohatnou. Je to jako kalná voda, když se ponechá v klidu. Je to ovšem příměr hrubě zjednodušující, obecný.

Samozřejmě, v lidské společnosti stále dochází k migraci, někteří bohatí chudnou a jiní chudí bohatnou, vyskytnou se i tunelové efekty s transformací z extrémní chudoby do extrémního bohatství, i když to jsou příklady snad jen z pohádek (taky se tomu říká: pohádkově zbohatl). Příklady extrémního zchudnutí extrémně bohatých bychom snad našli v trestních spisech. Ale podobně jako Boží mlýny pomalu ale jistě melou, střední třída mizí. Výjimkou jsou události, které tou kalnou vodou v některé zemi zamíchají, revoluce, převrat. Pokud se ale společenské zřízení v dané zemi nemění, separace více či méně mele. Pochopitelně čas potřebný k tomu, aby vliv této separace střední třídy byl zřetelný, závisí na mnoha okolnostech, není to parametr stejný u všech forem lidského zřízení, ale čas konečný.

Samozřejmě, v takovém Švýcarsku nás to bude svádět k přesvědčení, že zákon kalné vody neexistuje či působí v čase blízkém nekonečnu. Nicméně jako příklad rychlého zapůsobení lze použít vývoj složení společnosti v Čechách v období po posledním převratu. Předchozí totalitní establishment (čti věrchuška) se snažil brzdit separaci společnosti. Stále hůř to fungovalo, brzdilo to celou společnost. (Na tomto místě si dovolím citaci - možná nepřesnou - slov Winstona Churchilla, jeho myšlenka však vystihuje snažení tábora socialismu: „My se s těmi Sověty nikdy nemůžeme dohodnout. My se snažíme odstranit chudobu, zatímco oni se snaží odstranit bohatství.“).

Jakmile se po r. 1989 v Čechách posvětilo osobní vlastnictví, společnost se neuvěřitelnou rychlostí během několika málo let separovala na chudé a bohaté a od té doby mizení střední třídy pokračuje, ještě stále dostatečně zřetelně rychle. Je s podivem, že vláda v Česku nedělá nic, aby mizení střední třídy zpomalila.

Demografie zná pojem rozložení životní úrovně tvaru „hruška“ a tvaru „jablko“. Současná vláda ať vědomě či nechtěně tvaruje naši společnost do podoby „hruška“. Většina lidí má podprůměrné příjmy, ale nejsou zase tak moc nespokojeni, protože dole pod nimi je poměrně široká základna nespokojených lidí s minimálními příjmy. Nahoru zase k pomyslné stopce vyčnívá poměrně úzká skupina lidí s nadprůměrnými, až neuvěřitelnými příjmy. Potíže v hrušce navíc způsobuje závist, nespokojení občané se domnívají, pohříchu právem, že ti ve stopce si svoje pohádkové bohatství nevydělali poctivě. Sliby, že bude líp a že hlava státu bude zastáncem celé hrušky jako placky, zákon kalné vody nezastaví.

Za optimální se považuje tvarovat společnost do podoby „jablko“. Zde jen minimum lidí má minimální příjmy, jen minimum lidí má maximální příjmy. To ovšem neznamená, že všichni mají stejně, naopak každý to má jinak, nakolik se přičinil nebo se mu poštěstilo. Odstrašujícím příkladem, kam vede tvarování do podoby „hruška“, tj. že v zemi není silná střední třída, může být např. Mexiko. A příkladem snad potěšujícím, snad odstrašujícím, jak se střední třída může bránit zabředání do chudoby, mohou být nedávné volby v USA.