P. Princ 27.9.2023 14:42

IMHO pravěký lovec byl relativně svobodný až do chvíle, kdy si alfa-samec jeho družiny uvědomil, že organizovaná skupina je ve výhodě proti neorganizovaným tlupám. K tomu ovšem bylo třeba zajistit poslušnost a podřízenost. Vůdčí samec toho dosáhl poukazem na imaginární, všemocnou bytost, s vydatnou pomocí tehdy obtížně vysvětlitelných přírodních jevů. To je vznik náboženství. Umožnilo vznik prvních obcí, státečků, států a říší, ale také vznik specializované kasty ideových vykladačů : šamanů a kněží, vlastnících monopol na pozorování, vysvětlování a matematickému popisu přírodních periodických procesů. Potud pozitiva. A teď negativa. Vymývání mozků obyvatel od ranného dětství - jen tak si lze vysvětlit, proč lidé dobrovolně obětují vzácná zvířata a sebe samotné na oltář imaginární bytosti. Proč statisíce lidí dobrovolně stráví svůj život těžbou, přepravou a hromaděním milionů tun kamení z vůle jednoho namyšleného darebáka, který se prohlásí za boha. Proč je středověk dobou temna, ve které bych rozhodně žít nechtěl. Poté, co náboženské běsnění v Evropě zhruba před 300 roky vyšumělo, můžu kritizovat přemíru zákonů a omezení, ale můj život už bezprostředně nic neohrožuje, a cítím se svobodný a šťastný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Havel 27.9.2023 14:18

Asi tak jak učili soudruzi složení benzínu.

90% lehká hrakce 5% těžká a 2% minerálních olejů

Soudruhu ta ale není 100%.

!! Soudruzi kanystr taky není nikdy plný !!!

tedy něco mezi 0-1

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 27.9.2023 8:21

Ano, největší svobodu měl (hypotetický) Bůh, který mohl z ničeho vytvořit cokoliv. Ovšem jakmile stvořil světlo a tmu, objevila se zároveň první omezení svobody.

Rád se na možnost svobody dívám z jiného úhlu, nikoliv z hlediska vnějších zábran (norem, omezení), ale z hlediska vnitřního. Uvedu to na příkladu počtu pohlaví.

Pokud jsou pohlaví dvě, jedno člověk má a v jeho rámci může dělat prakticky cokoliv se mu zlíbí.

Víc variant však nepřidává možnosti, co dělat, jak se chovat. Nepřibydou tím možnosti, které by do té doby neexistovaly.

Čím větší počet variant je na výběr, tím menší je ve skutečnosti prostor pro různé projevy chování ve zvolené škatulce. Protože ta škatulka se právě definuje na základě určitého chování. A 1/2 prostoru z celku je víc, než 1/4 nebo 1/50.

A ono to tak působí, protože člověk má tendenci se stereotypu své škatulky přizpůsobovat. A čím déle v ní pobývá, tím obtížněji se případně škatulka mění. Každá "specializace" je omezením, samozřejmě nejen pohlaví, i profese, koníček, dokonce i zkušenosti, zvyky, výchova, příslušnost k určité skupině...

I když neexistuje zákaz zvenčí, působí na člověka zevnitř a definují mu jeho další cestu.

Proč o tom píšu? Bez zkušeností, výchovy a příslušnosti ke skupinám přece život není moc možný.

No samozřejmě proto, že si myslím, že mnohými "dobrovolně" přijatými škatulkami a příslušnostmi ve skutečnosti zbytečně omezujeme vlastní svobodu, zatímco si myslíme, že jsme jí tím získali. Jestliže se vám nelíbí příklad s pohlavími, zaměňte si ho třeba za méně kontroverzní volbu ekosystému Androida versus Applu. A představte si, že by těch ekosystémů bylo dvacet .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 27.9.2023 7:13

Pokud si prostudujete etnografické poznatky o životě primitivních přírodních národů, pak zjistíte, že jejich život je svázán mnoha tabu a regulemi, které jsou přísně kontrolovány a doprovázeny brutálními sankcemi a tresty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Žaloudek 27.9.2023 7:03

Kdyby bylo možné osobní svobodu kvantifikovat, navrhoval bych měřit poměr času věnovaného tomu co chci a tomu, co musím. Nesmím se ale nechat zblbnout řečmi o "poznané nutnosti".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krásenský 27.9.2023 5:38

Svoboda volby je zavádějícím pohledem na svobodu. Příklad - Stojím-li v Praze na hlavním nádraží, můžu si vybrat z mnoha směrů i vzdáleností cestování vlakem. Pokud však si vyberu cíl a prostředek, a nasednu do vlaku, zbavil jsem se sám možnosti cestovat jinam. Už nemám tu předchozí spoustu možností volby. Už jedu vlakem. Paradox? Ne. Jen špatný pohled na svobodu, který však dnes převládá. Že dospívající testují "meze" své svobody, je přirozené, hloupé je, když jim to přetrvá do dospělosti a stáří a tragické je, pokud se jejich tápání stane "inspirací" pro společnost - místo svobody života testujeme počty možností. Přičemž svoboda je jen prostředkem, nikoli cílem. Svoboda k něčemu. Ale dnes se neuskutečněný cíl stává prostředkem k vytváření "svobodného prostoru". (A odhlédněme od toho, že se dnes svoboda získává majetkem)

V případě autorovy otázky, je poměřována svoboda predátora se svobodou možných obětí. Svoboda šelmy se svobodou kořisti, která se až po setmění vypravuje k napajedlu. (A z toho plyne další otázka - je svobodná společnost, ve které jsou svobodní jen někteří?)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 27.9.2023 5:19

Nejlepší poznatky se získají vlastním poznáním. V padesátých letech minulého století jsem v takové rodině, co skoro všechny potravinové zdroje získávala vlastní prací, žil, měli jsme rozsáhlé zemědělské a hlavně chovatelské zázemí. Tedy zdroje o něco lepší, než měl pravěký lovec. Ta rodina fungovala tak, že všichni členové, včetně babiček i dětí, museli denně vykonávat nějakou práci přiměřenou věku a schopnostem. Tedy relativně svobodni, ale připoutáni ke svému hospodářství, protože chovná zvířata bylo nutno obsloužit každý den, neděle v to počítaje. Byl to zaběhnutý systém, kde čas na osobní svobodu byl velmi malý, obvykle v neděli odpoledne. Nedalo se mluvit o svobodě chápané z dnešního hlediska. proto si myslím, že dnešní člověk, oproti člověku cromagnonskému je mnohem svobodnější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek