Se svým kamarádem Ivanem jsme se několikrát přeli o to, kdo měl větší svobodu. Jestli dnešní člověk v moderní společnosti nebo pravěký lovec. Ivan poukazoval na nepřeberné množství možností, které má dnes k realizaci člověk ve společnosti, ale já se stále nemohu zbavit pocitu, že pravěký lovec byl ve svém životě svobodnější. Tak se zkusme nad tím zamyslet.

Statistická pravděpodobnost je poměr mezi úspěšnými případy ke všem pokusům. Zkusme podobně definovat míru nesvobody jako poměr možností, které mám zakázané nebo regulované ke všem možnostem, které mohu podniknout. Míra svobody pak bude opak nesvobody, čili 1-nesvoboda (nebo 100 - % nesvobody). Pravěký lovec toho zas tak moc podnikat nemohl, většinu času mu zabrala honba za obživou. Zato měl ovšem minimum omezení a mohl podnikat i riskantní záležitosti, typu lovu jeskynního medvěda a či si dojít pro ženu k sousednímu kmeni. Moderní člověk má paletu možností velmi širokou, ale stejně tak nedohledné je množství zákonů, předpisů a regulací, které musí při svém konání respektovat. Mnohdy to už ani nevnímáme. Nevadí nám, že nemáme chodit na červenou a přecházet ulice jinde, než na přechodech k tomu určených. Že si nemůžeme potravu jako kdysi vzít, ale musíme za ni zaplatit.

Už přechod od lovu k zemědělství omezil svobodu pohybu, ale přidal více možností v pěstování různých rostlin a zvířat. Přinesl i změnu stravovacích návyků od bílkovin k sacharidům. Zůstali jsme u něj, protože byl výhodnější, uživil více lidí a stejně by za čas nebylo co lovit.

Tím, jak se společnost vyvíjí k čím dál větší složitosti, stoupá i množství regulací a vazeb. Počet stupňů volnosti je dán dimenzí systému minus počtu vazeb mezi komponentami. Připomíná to přechod od jednobuněčných k mnohobuněčným. Jednotlivý prvok měl velkou svobodu pohybu i rozhodování, ale když se stal součástí většího organizmu, ztratil nejen svobodu pohybu, ale získal spoustu povinností, vazeb a nových funkcí. Za to získal větší bezpečnost a výživu. Menší počet stupňů volnosti a tedy i svobody je podle mě daň a podmínka funkčnosti velké složitosti dnešní společnosti. Svobodná vůle a tedy nahodilost by vnášela do systému chaos, ohrožovala ho a snižovala jeho efektivitu. Soudobá společnost se začíná čím dál, tím víc podobat takovému složitému mnohobuněčnému organizmu. Tak jako jaterní buňku ani nenapadne, že by se chtěla podívat do krku, tak i my většinou automaticky respektujeme a dodržujeme všechny regulace. Vetřelce a zbloudilce likviduje imunitní systém, v našem případě represivní složky a justice.

Je asi velmi složité vyčíslit či jen odhadnout poměr vyjadřující míru nesvobody jak u pravěkého lovce, tak tím spíše pro moderního člověka. Možná povolanější se mohou pokusit aspoň o odhad. Navíc není možnost jako možnost, některé mají pro člověka klíčový význam a prioritu. Obávám se ale, že je to jako s lidským věděním. Čím více znalostí lidstvo nashromáždilo a čím lépe porozumělo světu a vesmíru, tak stále zjišťuje, že realita je složitější, než předpokládalo a stále více toho ještě před námi čeká neznámého.

Tak co si myslíte vy? Mám pravdu já nebo můj přítel Ivan?