Všichni podvědomě cítíme, že to není ono. Nežijeme si vesměs špatně, ale přesto nejsme spokojeni s tím, co kolem sebe vidíme. A není to jen problém naší země, ale celého našeho civilizačního okruhu.

Ignorování stárnutí populace díky prodlužování života, kolabující sociální systémy, krize demokracie, společnost funguje jen formálně podle litery, ale ne ducha zákona. Vývoj se technologicky nesmírně zrychlil, ale my se tomu nedokážeme přizpůsobovat sociálně a legislativně. Setrvačnost v nás nám začíná přinášet stále větší problémy. Slušnost zaměněná za politickou korektnost často mění demokracii ve svou karikaturu. Duchovní elity úplně vyklidily své místo ve společnosti médiím a bulváru, které udávají tón. Jaké jsou dnešní vzory a ideály mládeže? Národní zájmy se sváří s tendencí federalizovat Evropu a globalizovat svět. Obě světové války a dvě totalitní ideologie zamávaly s morálkou. Teď nás začíná dusit třetí – zelená ekologická totalita.

Lidé postrádají nějaké pozitivní vize či zakotvení, ale po špatných zkušenostech několika generací jsou vůči novým vizím skeptičtí a odmítají je přijmout. Jako by o něco usilovat a jít za tím bylo něco předem špinavého. Bezzubé demokracii přibyl nový soupeř, militantní islám. Pochopil její slabiny a dovede jich využít. Nesoupeří s ní myšlenkami, ale mnohem materiálněji, výbušninami a dělohami žen. A také striktní poslušností svých stoupenců. To pro nás je naopak kázeň, svornost, jednota neslušným výrazem. Z oblasti naší víry dnes už většinou zbylo jen pár relativizovaných křesťanských přikázání.

I věda je trochu jiná. Z Gödelových vět vyplývá i nemožnost dokazatelnosti existence Boha. Jestliže jakýkoliv logický systém nemůže dokázat svoji bezrozpornost a úplnost, znamená to, že vždy může být všechno jinak. Technologie nás zaplavuje novými výrobky a vědě se nedaří najít „teorii všeho“.

Prostě typická situace, kdy si jako rozmazlené děcko říkáme o to, aby nás postavil někdo do latě. A ono se to dříve nebo později stane. Ztratili jsme totiž nejen nějaké dlouhodobější zakotvení, ale i pud sebezáchovy. Hledáme klady i na svých nepřátelích a omlouváme je. Sytí či přejedení diskutujeme a řečníme. I naše hodnoty se postupně stávají karikaturami.

Vidím to dost pesimisticky. Buď na islamizaci, nebo na nového celoevropského totalitního diktátora. To, že nás ekonomicky převálcuje a spolkne Asie, by ještě byla asi ta optimističtější varianta. Tak až si budete přát vše nejlepší do nového roku, zamyslete se i nad tím.