Chtě nechtě mě zaujalo nezvykle rozporuplné prezentování památky Václava Havla v současném mediálním světě. Jméno Havel se ještě během jeho života stalo symbolem a často i synonymem českého státu v zahraničí. Toto jméno znají i lidé na opačné straně planety, ačkoli netuší, kde se vlastně v té Evropě nalézáme. Možná vědí, že naše hlavní město je Praha, ale už vůbec nemají ponětí o tom, kde vzniklo například plzeňské pivo. Ovšem jméno Havel zná ve světě bez nadsázky téměř každý. Ze všech sil jsme ještě po Havlovi stačili pojmenovat pražské mezinárodní letiště, ovšem netrvalo dlouho a začaly se dít podivné věci.

Václav Havel se stal pro celý národ symbolem česko-amerického přátelství. Vzpomeňme jen na jeho velkolepé přijetí americkým kongresem a stejně tak americkým presidentem v Bílém domě. Vzpomeňme na vzájemně přátelské vztahy s tehdejší americkou ambasadorkou a také s americkou ministryní zahraničí. Vznikly základy nové tradice, která se neomarxistům nemohla líbit.

Uběhlo několik let a dali o sobě vědět. Máme za sebou období, které nelze nazvat jinak než vylévání kbelíků špíny na Havlovu hlavu. Nikoli náhodou tehdy vyšla příslušně slátaná kniha, která líčí Havla jako opilce, obtěžovače žen, podvodníka, prominentního vězně, ješitu atd. atd. Jestli vám to nestačí, můžete pokračovat kteroukoli myslitelnou charakterovou vadou.

Shodou okolností jsem se někdy během roku 1993 v San Francisku krátce sešel s jedním z autorů tohoto pamfletu. Ani nevím, kdo k nám tehdy toho člověka představil. Zkrátím to, během této schůzky ve mně postupně narůstal pocit, že jsme se setkali s velmi ublíženou lidskou troskou. Požádal nás o převezení čehosi malého do Prahy, což jsme nakonec učinili a tím to pro nás naštěstí skončilo. Ovšem pokud byli i ostatní autoři tohoto záměrně načasovaného hanopisu lidé podobného druhu jako ten, kterého jsme potkali... Zde není o čem hovořit.

Vraťme se k současnosti. Ačkoli byl Havel zdánlivě znectěn a v očích veřejnosti měl být veskrze špatný, náhle se něco stalo a neomarxisté obrátili o celých sto osmdesát stupňů. Jako by se jim rozsvítilo v makovicích. Zřejmě si uvědomili, že principy lidského spolužití, které Václav Havel hlásal, tj. nenásilí, mírumilovnost, víra v lásku a spravedlnost mezi lidmi, mohou docela dobře využít ve svůj prospěch. Přišli na to, že všeobecně známé Havlovy zásady jim mohou v jejich nejnovější kampani posloužit lépe, než pouhé negování Havla jako přítele „uchvatitelských“ Spojených států. Proč to všechno?

Je zde přece tzv. uprchlická krize a ti, kdo chtějí zamaskovat, že jde o bezprecedentní agresivní nájezd na evropskou identitu a kulturu, mohou své názory prosazovat lépe, když se zaštítí všemi zažitou a respektovanou ikonou. Najednou jim Václav Havel začal být dobrý. Havlovy myšlenky a hesla se zcela paradoxně stala součástí slovníku vítačů muslimských nájezdníků. Podle nich vetřelce přijímat musíme, navíc je musíme přijímat s láskou a neohlížet se na to, že politickým cílem jejich náboženství je prokazatelně naše zotročení, naše naprostá poroba a nakonec zánik veškeré židovsko-křesťanské kultury, která se vyvíjela několik tisíciletí. Zánik kultury, kterou jsme zdědili po předcích ne proto, abychom ji zničili, ale abychom ji dále rozvíjeli.

Někdo by řekl, chudák Havel. Celé je to však jinak. Všichni, kdo si dnes jeho myšlenky neprávem přivlastňují, by se asi velice divili, jak by se zachoval on sám, kdyby byl ještě mezi námi. Ať už byl ve svém soukromí jakýkoli, jsem přesvědčen, že chtěl pro nás pro všechny dosáhnout toho nejlepšího, co mu daná doba a politická situace umožňovaly. Určitě to neměl jednoduché, ale nedokážu si ho představit jako člověka, který přitakává neomarxistům či přímo tančí, jak oni pískají. Vždyť s nimi celý život vedl válku. Tohle vím naprosto jistě, Václav Havel nebyl žádný multikulturalista. Uměl by i dnes čelit nesmyslným, multikulturalisty naoktrojovaným požadavkům na tzv. politickou korektnost a nazýval by přicházející problémy pravým jménem tak, jak to dělal po celý svůj život.

Proto mohu s čistým svědomím prohlásit, že Václav Havel pro mne, navzdory všem konspiračním teoriím kolem jeho osoby, zůstává člověkem, který se významným způsobem zasloužil o svůj národ.

Snad nemusím znovu zdůrazňovat, že právě probíhající mediální manipulaci s památkou Václava Havla považuji za naprostou špinavost. Jeho ideály vznikaly během jeho celoživotního boje s komunistickou diktaturou. Nedokážu si představit, že by Havel své zásady servíroval k použití jakékoli další právě přicházející totalitě. Totalitě, s níž se nakonec budeme muset vypořádat stejně, jako jsme se vypořádali s totalitami minulými.

Neomarxističtí multikulturalisté, kteří s takovou chutí Havlovy myšlenky zneužíváte, hanba na vaši hlavu. Styďte se, pokud vůbec víte, co je to stud.