V. Čermák 27.8.2021 19:25

Přemíra práv a vzhlížení k dalším a minimum povinností a i z těm se snažit vyhýbat, co jde, to je příčina postrádání smyslu života. Vyřvávání na náměstích to nevytrhne a Rituály podle mě také NE. Mimochodem, to je Trend Současné Pokrokářské mládeže ..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Čech 27.8.2021 16:18

Zde s autorem zásadně nesouhlasím. Rituály nepovažuji za nezbytné a dokonce ani za potřebné. Přicházejí totiž z minulosti, mnohdy velmi vzdálené a nějak neakceptují nové skutečnosti, ke kterým v životě lidských skupin dochází. Stavět lidský život na existenci a dodržování rituálů je cestou do pekel. Rozumný člověk se jim vyhýbá, seč může. Ono jde obecně o to, zda je člověk individualitou a nebo tvorem stádním. Já mám za to, že platí to první. Stádo se totiž málokdy chová racionálně.Pomineme-li tedy, že rituál = obřad, poněvadž obřad je aktem skupinovým,zbývá druhá část definice a tedy to, že rituál je pevné pravidlo významného aktu. A v dějinách lidstva neexistuje žádné pevné pravidlo významného aktu, které nebylo v průběhu času měněno. A také proto považuji veškeré lidské rituály za pomíjivé a tudíž nikoliv nezbytné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 27.8.2021 15:37

Poslední rozloučení je důležité i pro zesnulého. Pozůstalí by se měli oprostit od negace, byla-li jaká, a myslet na zesnulého s vlídností a láskou. Ten to dobře vnímá, pozvedává ho to a pomáhá na další cestě. K tomu obřad posledního pomazání coby magický úkon. Dosud snad žádná civilisace nebyla v tomto směru tak barbarská jako naše, která neví, odmítá a zesměšňuje, že svět mrtvých a živých je propojený. I to je jedna z příčin dnešního stavu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Klepetko 27.8.2021 9:29

Dobře ucbopené téma...

Robert Fulghum o tom napsal výbornou knížku, vřele doporučuji:

https://www.martinus.cz/?uItem=81993

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 27.8.2021 9:28

Pokud pan Vodvářka nezabrousí do politiky, píše docela poutavě a rozumně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Němec 27.8.2021 8:16

Pane Vodvářko, vida, že to jde, psát rozumně a s nějakým smyslem, pokud se jako tradičně nepouštíte do Rusáků, jednoho napůl Japonce nebo do jiných středněproudých, tedy většinou předem schválených témat.

To, co jste otevřel, je příliš široké, tak jen přidávám do mozaiky možných souvislostí několik vlastních myšlenek:

Pokud se týká rituálů rozloučení se s blízkým, souhlasím, ale co z pompézního pohřbu, když byl předtím ve chvíli odchodu sám. Odhánění od sebe smrti blízkých, a tím i odhánění jich samých někam do ústavu, když třeba aspoň dotek naší ruky v té chvíli nejvíce potřebují, je myslím na nich větší křivda než poté, když už o ničem nevědí, kremace bez obřadu. Je to rána i nám samým. Pokud nejsme cynici, bolí to potom o to víc. Samozřejmě, vždy to nejde být „při tom.“ Myslím, že v poslední chvíli musí být samota opravdu těžká. Celkem se nedivím těm, kteří se raději celý život konejší pohádkou o následné věčné blaženosti. Nedivím se, ale já pro sebe zase uvítám věčný klid.

Naše společnost pokládá smrt jaksi za něco nepřirozeného, neslušného. Máme tady Covid? Očkujme i devadesáti pětileté, i kdyby je to mělo dorazit. Když chodím po městě, připadám si někdy jak na planetě, kde se kolem motají sami zombie.

Je otázkou, zda to někteří nemají za sebou už zaživa. Možná i proto si někteří řeknou, k čemu pak ještě nějaké rituály?

Zkráceno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Ukolébavka 27.8.2021 8:02

Dobře napsáno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 27.8.2021 0:34

Můžu z vlastní zkušenosti potvrdit pravdivost. Jedním ze zločinů současného kovid fašismu, a to zdaleka ne malým, je to, že zabránil velkému množství lidí rozloučit se s umírajícími a uspořádat důstojné poslední rozloučení. Jen za tohle by se měli ti, kteří to způsobili, smažit v pekle.

• reagovat
• nahlásit příspěvek