V poslední době na nás čeká každý den nějaké „překvapení“. Buď na české železnici, nebo ve světě, ponejvíce v USA (ale nejen tam), v rámci kampaně, která snad zatím nemá jednotné označení.

Sám pro sebe ji nazývám PKA – politicko-korektní aktivismus (někdy přecházející až do hysterie, zejména jde-li o otázky rasové). Nejnovější obětí PKA je šéfkurátor Sanfranciského muzea moderního umění Gary Garrels (běloch). Dovolil si vypustit z úst nevinnou větičku: “Don’t worry, we will definitely still continue to collect white artists.” (Nebojte se, zcela jistě budeme i nadále sbírat bílé umělce.) Myšleno díla bílých umělců.

Pokud by tomu tak nebylo, chápal by to Garrels jako „reverse discrimination“, tedy pozitivní diskriminaci.

Za sebe mohu říci, že mi jeho postoj připadá naprosto logický a zcela srozumitelný. Nejsem ovšem Američan a nežiji v Americe těchto dnů. Lidé z muzea to prostě viděli jinak. Okamžitě vznikla petice za jeho odstoupení, a přestože si šéfkurátor vzápětí posypal hlavu popelem a v mailu zaměstnancům napsal, že se všem za své výroky „osobně a upřímně“ omlouvá, neboť si prý uvědomil, že termín „reverse discrimination“ je urážlivý a že z jeho strany se jednalo o extrémně špatný výběr slov, nebylo mu to nic platné.

V sobotu 11. července 2020 odborný web Artnet News zaměřený na trh s uměním oznámil Garrelsovu rezignaci:

Ovlivněn touto absurdní atmosférou dostal jsem ve čtvrtek 16/7 do ruky dětskou publikaci „Můj první slovník anglicko-český“. Určena je pro nejmenší děti, snacha ji přinesla proto, že jsme toho dne hlídali vnučku (18 měs.) a ta si v ní ráda ukazuje na obrázky. Těch je v této miniučebnici několik desítek, rozděleny jsou po kapitolách (oblečení, domov, jídlo, koupelna, zahrada atd.), každý obrázek je opatřen anglickým názvem i s výslovností a českým překladem.

Této knize nelze nic vytknout, přesněji za normálních okolností by jí nebylo co vytknout, ale v dnešní době PKA si tak úplně jistý nejsem. V kapitole Barevné tvary, kde najdeme modrý kruh, fialový obdélník nebo hnědý trojúhelník, je také žlutá hvězda. Není to jen tak nějaká hvězda, ale šesticípá. Žlutá šesticípá hvězda. Nikoli nepodobná těm, jaké museli nosit Židé během nacistické diktatury.

V duchu uvažování, jaké nám dnes a denně předvádějí lidé zapojení do PKA, bych se mohl zeptat, proč se malé děti mají učit geometrické tvary a poznávat barvy právě na symbolu, který pro miliony lidí znamenal nepředstavitelné utrpení? Proč, když byla zvolena hvězda šesticípá, musí být právě žlutá? Proč není modrá nebo oranžová? Není v tom zakódován skrytý neonacismus a antisemitismus vydavatelů knihy? Není to minimálně nevhodné? Necitlivé vůči obětem holocaustu?

Nebýt oné nenávistné atmosféry PKA, něco takového by mě ani nenapadlo. Tu knihu měl před sedmi lety starší bratr naší vnučky a nevzpomínám si, že bych tehdy podobně uvažoval. Až letos, „inspirován“ PKA šílenstvím všude kolem.

A co teď s tím?

Včera jsme strhli sochy, dnes nutíme k rezignaci špičkové odborníky jenom proto, že si zachovali zdravý úsudek – a zítra?