ÚVAHA: Pokus o erozi iluzí o státu
Pohlédneme-li do historie, objasní se nám příčiny dalších podružných funkcí, které se k té hlavní nabalují.
Nejprve první „státník“ řekl obyčejnému člověku: „Zaplať, nebo tě zabiju!“ To byl stát nejefektivnější. Státnické ambice však mělo více lidí, a proto vznikla vojensko obranná funkce státu: „Zaplať, a já tě ochráním, aby tě nezabil nepřítel!“ Celá historie válek je především o získávání dalších daňových poplatníků, o jejich osvobozování od nepřátel. Kořist se spotřebuje rychle, ale příjmy z daní plynou, dokud si stát udrží moc.
S postupným růstem nákladů na obranu a udržení moci rostly nároky na produkci zdrojů a stát postupně nabaloval další funkce. Zpočátku přibývaly funkce státu zvyšující produktivitu práce daňových poplatníků, ale i takové, které vytvářely „trafiky“ pro méně úspěšné „státníky“.
Postupně vznikl propracovaný nepřehledný systém důležitých výdajů, které jsou zdůvodňovány zájmem daňových poplatníků. Jejich zájem je ve skutečnosti úplně stejný jako zájem toho původního člověka – přežít. Je však neustále propagandou masírován, že bez státu a jeho stále rostoucího podílu na řízení lidského života se neobejde. Na produktivního člověka tak číhá mnoho hrozeb, před kterými ho stát chrání. Stát nás armádou a zbraněmi chrání před vnějším nepřítelem, stát nás chrání policíí před zloději, stát nás rozdáváním sociálních dávek chrání před nenasycenými, stát nás dotacemi chrání před tím, abychom se špatně nerozhodovali, stát nás chrání před námi samými, abychom si neublížili,….
Ta ochrana stojí spoustu peněz a těch „státníků“, kteří z daní žijí, je díky vyspělé demokracii také více, proto se nesmíme divit, že za to, že nás nechají žít, musíme zaplatit mnohem více než naši předkové.