Jako většina z nás také my doma sledujeme vývoj cen energií, a nebudu skrývat, že s neklidem. Proto uvítám každou radu, jak elektřinu či plyn ušetřit a zjišťuji, že se na internetu objevují rady do kuchyně na úsporu energie jakož i financí. Nedávno jsem se dozvěděl, že vaříme-li, je výhodné používat pokličku, protože se voda či nějaká krmě rychleji ohřeje, neb se zabrání vypařování. Autor či autorka, už nevím, to myslel vážně, což nutí k zamyšlení.

Manželka a já jsme válečné děti, rozum jsme začali brát v letech poválečných, oba v rodinách, které rozhodně nelze označit za bohaté. Z oněch let si pamatuji, jak se používala poklička naprosto samozřejmě, a později, když jsem trochu pomáhal v kuchyni, jsem byl kárán, když jsem tuto součást nádobí vynechal.

Už dávno moje tchyně pracovala s kaskádou – když něco vařila, položila na hrnec pánev s vodou, a teprve na ni pokličku. Uvařil se obsah hrnce a voda v pánvi se ohřála. To znala tchyně od předků. Později jsem vídal reklamy na pyramidové vaření, sestavy hrnců, kde se zahřívá ten spodní a dál už pracuje vodní pára. Výrobci se vrátili ke znalostem generací.

Později jsem studentům na přednášce uváděl, že z podobných sloučenin kapalného skupenství má voda nejvyšší výparné teplo, což, převedeno do přibližných čísel znamená, že jestliže se kilogram vody ohřeje o jeden stupeň, pak stačí, aby se jí dva gramy vypařily a zbytek zchladne na zas o ten stupeň. Na tom funguje naše tělo, zahřáti se zapotíme a nepřehřejeme se. Potem navlhlí ovšem můžeme při nevhodném počínání nastydnout, ale zase – použijeme acylpyrin, zapotíme se a současně s uzdravováním se ochlazujeme.

Takže poklička se zřejmě stává pro některé bližní objevem. Co jiné úspory? Ztvrdlé pečivo, jak jiný autor psal, se nemá nevyhazovat, ale je vhodné umlít ho na strouhanku. Kolikrát jsem, co dítě, seděl a točil kličkou mlýnku, abych takto zpracoval starý rohlík. Jen jsem byl varován, abych tam poslední malé kousky nepostrkoval prsty. Dnes je mlýnek nepochybně elektrický, nicméně na prsty je asi třeba dát pozor i nadále, pokud nejde o zařízení patřící mezi chytrá. Pokud již existují, ale ta to umelou nejspíš sama, bez dohledu.

Prý se podobně může naložit s tvrdým chlebem. Ten jsem nemlel, protože se z něj dělaly topinky nebo chlebová polévka, která měla různé varianty podle toho, co zrovna bylo po ruce. Míval jsem jí také u babičky, která zažila první světovou válku a léta následující, takže její kuchyně byla bezezbytková, pominu-li slupky z brambor, jaderníky jablek a různé pecky. Tu polévku jsme doma mívali, ale ne často. Bratr a já jsme zkonzumovali chleba dřív, než stačil ztvrdnout. Maně se mi vybavují opakované statistické údaje o tom, kolik desítek kilogramů potravin vyhodí ročně průměrná domácnost do odpadu. Kolik to původně stálo?

Současně uvědomuji, mohu se mýlit, že nějak ubylo na internetu receptů, které nešetří ani energii ani peníze. Bývají někdy uvedeny pod záhlavím slibujícím opravdu výborný oběd z … a tady si doplňte obvykle nějaké maso. Podstatný bývá impozantní výčet použitých ingrediencí. Jednou jsem jich napočítal asi třicet, mimo jiné druhy koření, která ani neznám. Vše se zpracovávalo vícestupňově, něco se osmahlo, něco se dusilo, vše se smíchalo. Čas přípravy? Někdy hodinka, jindy i víc. Recept hodný alchymistů, kteří používali sérii různých operací trvající dny i týdny. Na omluvu jim budiž řečeno, že chtěli vyrobit zlato. Tady jde o pouhý oběd, takže čekání nesmí být několikadenní. Výsledný oběd je sice bezpochyby chutný, ale nikoli levný. O použití pokličky se v těchto receptech nepíše, možná jsou staršího data z dob levnější energie.

Vzpomínám si na stravu svého dětství, které neznalo drtivou většinu z ingrediencí opravdu výtečného oběda. Ono se i to maso tehdy obtížně shánělo. Moje tchyně vařila například svíčkovou bez masa. Krásně to vonělo, výtečně chutnalo. Doma jsme mívali brambory na loupačku, jen máslem se muselo šetřit, bylo ještě nějakou dobu po válce na lístky. Brambory byly základem řady jednoduchých jídel. Školní svačina, i tu jsem viděl před časem na internetu – bageta se šunkou, doplněná plátky okurky, pro náročnější avokádem, případně dalšími pochutinami. Je jiná doba. My měli chléb se sádlem, máslo bylo i tehdy drahé, a k tomu jablko. Pokud bylo.

Přitom i ta jednoduchá jídla našeho dětství byla chutná a připravujeme je doma dodnes. Možná, až budete uvažovat, jak ušetřit elektřinu, plyn a také peníze, zkuste se zeptat prarodičů, co se vařilo doma. I když jsou povětšinou mladší než já, zažili budování lepších zítřků, kdy se stály fronty na kde co. Nezbývalo nejednou vařit „co dům dal“, a ukázalo se, že to nebylo špatné. A vařilo se běžně pod pokličkou, nikdo to nemusel připomínat.