Rok končí, bilancujeme a patrně nejinak je tomu v parlamentě, jehož letošní rok byl ve znamení obstrukcí – mnohahodinových projevů opozice. Četl jsem názor odborníka, že se v projevu objeví už během prvních patnácti až dvaceti minut všechny myšlenky. Pokud tam vůbec jsou. Zbytek času je prázdnota. Nicméně obstrukce dlouhými projevy, filibusterem, jsou legitimní, soudím však, že by se mohly zkvalitnit, což dále navrhuji.

Traduje se, že v minulém století, někdy před válkou, hodlal novozélandský parlament přijmout zákon, který by poškozoval Maory, původní obyvatele souostroví. Hlasování bylo časově omezeno, muselo proběhnout do určité hodiny. Tehdy se přihlásil o slovo poslanec Peter Henry Buck (1900 – 1951), znamenitý etnograf; po maorských předcích se jmenoval Te Rangi Hiroa. Vyprávěl poslancům maorské legendy a přidal i některé z Polynésie. Všichni poslouchali a vymezený čas zatím uplynul. Jak se dnes říká, zákon spadl pod stůl.

Není to inspirativní? Když nic jiného, takový projev by rozšířil obecné znalosti posluchačů, nejen v sále, ale též u televizní obrazovky. Pokud vůbec někdo parlamentní debaty sleduje. Takže paní poslankyně a páni poslanci, prosím, zamyslete se nad touto možností. Pokusím se dodat pár skromných návrhů.

Pan premiér by mohl vycházet z Kosmovy kroniky, kde je „bájivé vyprávění starců“. Promiňte, pane profesore, jste mladší, stařec jsem já, ale ten text je zajímavý. Co šéf opozice a majitel hnutí ANO, poslanec Babiš? Nabízejí se dvě možnosti. Jednou jsou slovenské pohádky. Jako dítě jsem měl takovou knihu, a pamatuji si jedno vyprávění: „Bača a šiarkan“. Bača na netvora samozřejmě vyzrál. Druhá možnost – pan poslanec pobýval nějakou dobu v Maroku, v arabském světě, takže Pohádky tisíce a jedné noci. Jak patrno, oběma pánům nabízím témata neskutečná, pohádková, jako přípravu na volební programy příští rok.

I další zákonodárci by se mohli porozhlédnout po tématech zajímavých a poučných, nebo společensky zábavných. Paní Alena Schillerová by mohla přednášet, s ukázkami, na téma „tanec a kamera“, a dál by to rozvinul pan Radek Vondráček jako „tanec na podiu“. Není-li podium, i stůl je dobrý, a byl by to tím pádem úvod do umělecké improvizace. Neopouštějme folklor. Lidovecké duo Jurečka-Výborný by mohlo zazpívat na melodii písně „Vínečko bílé“, jen text by to chtělo trochu upravit na „Vínečko tiché“. Básník, jenž by to dál zveršoval, by se mezi lidovci našel.

Po stopách profesora Bucka by se mohl vydat poslanec Okamura; japonské pohádky a legendy jsou studnice. Ne hned Izanagi a Izanami, to je moc dlouhé, ale třeba o chytrém zajíci, jehož velká povodeň odplavila z bambusového háje na moře, na ostrov Okinošima. Jak zpátky, když se moře hemžilo příšerami Vani tvrdícími, že je jich nespočet? Zajíc hrál nevěřícného a vyzval ty potvory, aby svůj počet dokázaly, že je spočítá. Měly si lehnout jedna vedle druhé, což učinily a zajíc po nich přeběhl suchou nohou domů, mezi bambusy.

Omlouvám se, že neradím všem dvěma stům členům parlamentu. Drtivou většinu neznám, jsou nějak anonymní. Možná by se mohl tenhle zastupitelský orgán zmenšit na polovinu, a ještě by se ušetřilo. To je však jiné téma. Pokusím se dál trochu radit.

Pan poslanec Marek Benda by mohl pojednat o knihtisku od dob Johannese Gensfleische (1397/1400 – 1368), známe ho jako Guttenberga, jenž použil pohyblivé litery a je pozoruhodné kolik typů písma najdeme už ve starých knihách, a také jakých velikostí.

Nezapomínejme na Piráty. Ti mají doslova zakopanou hřivnu a historky z toho skutečného prostředí jejich jmenovců by přilákaly k obrazovkám i děti. Třeba o Henry Morganovi, tedy ne o rumu, či o Lolonaisovi, který prý neuměl plavat. Z Evropy se nabízí méně známý baltský pirát Klaus Störtebeker, jenž byl v posledku zajat i s posádkou své lodi. Odsouzen k smrti měl poslední přání – až bude popraven, začne obcházet nastoupené mužstvo a kolem koho projde, ten dostane milost. Kat mu setnul hlavu a k hrůze přítomných pan Klaus vstal a začal kráčet. Obešel by snad všechny, ale duchapřítomný mistr popravčí mu nastavil nohu a pirát upadnul. Jistě, bezhlavý neviděl na cestu. Ale tohle vyprávění by se patřilo až později v noci, pro děti to není.

Na závěr se podělím s čtenáři o problém jménem Karel Havlíček. Politik mimořádně všestranný, duch vpravdě renesanční. Tady je každá rada drahá. Dovoluji si z jeho širokého pole zájmů vybrat dopravu, a to v minulosti. Proslulé dílo „Milion“, nikoli ekonomické. Je to vyprávění pana Marca Pola (1254 – 1324) o cestě do Číny, životě tam a o cestě zpět. Jednak je dnes Čína v kurzu, jednak jde o cestování bez dálnic, což u nás na mnoha místech trvá. Bude jen na místě zamluvit skutečnost, že knihu pan Marco diktoval v janovském vězení Rustichellovi z Pisy. Ale další nápady ponechávám na panu docentovi.

Na závěr přeji všem poslankyním a poslancům vše nejlepší do příštího roku, zdraví a hodně inspirace, pokud by se moje návrhy ujaly.