Žijeme v době, kdy si můžeme podle dat a zjištění vědců učinit dobrý obrázek o naší civilizaci. Za necelých 200 let jsme spálili různými způsoby již hodně fosilních paliv a příroda si s tím neví rady – co s nadměrným množstvím skleníkových plynů, které odtud plynou, jak je neutralizovat a zachovat náležitou rovnováhu v přírodě, jež tu panovala v dosavadních asi 12tisících letech. Rozběhnutá civilizace se sama nad sebou zamyslí, zbaví se dobyvačného mefistofelismu a vyladí své snahy se silami přírody.

Dohoda na udržitelnosti

To bude samozřejmě těžké, různé strany se navzájem obviňují z dogmatismu, zdá se, že se ani nesnaží číst varovná zjištění vědců, nejsou schopni uvidět zmáhající se trendy týkající se globálního oteplování. Tato zjištění a to, že nějaký počínající světový lídr proti těmto trendům začíná alespoň něco dělat, považují za zbytečnou „hysterii“. Jejich mantrou je „adaptace“ na to, co se přihodí, jedině adaptace na oteplení, růst hladiny moří a pouští má pomoci. Ale takto adaptovat se nelze do nekonečna, po překročení bodů zvratu a rozjetí dominových efektů bude s jakoukoli adaptací konec. Proti takovému neprozřelému konzervatismu je třeba se postavit, je nutno se dohodnout a zahlédnout smysluplnou zelenou elektrifikaci, dekarbonizaci a oživení bytostného vztahu k přírodě.

Klimatické změny je možno nejen vědecky zkoumat, upozorňovat na skleníkový efekt, je zapotřebí i něco dělat, proto je každá iniciativa důležitá. Nelze jednoduše paralelizovat naši dobu s minulostí, kdy probíhaly klimatické změny, například vlivem erupce supervulkánů. Dnes musíme najet na úplně jinou kolej našeho vztahu k přírodě, neboť bezmezně a do nekonečna vykořisťovat přírodu nelze. Je tedy zapotřebí něco dělat s ohledem na klimatickou změnu, všimnout si varování vědců. Při prosazování zeleného údělu, který nám sesílá samo bytí, a k ochraně životního prostředí ve svém celku musíme ovšem postupovat rozumně, a přesto dostatečně radikálně. Samozřejmě by naše nová aktivita neměla vést k nějakým blackoutům. Vědci různých oborů jistě dodají náležité metody k postupu při transformaci světa, politici je ale musí studovat a důsledně prakticky aplikovat. Nelze samozřejmě bezhlavě předhazovat direktivy od „zelených stolů“, nepodléhat především různým utopickým progresivistům. Nelze však zamlčovat to, s čím přicházejí klimatičtí vědci a fyzici, je nutno jim naslouchat a náležitě jednat.

Ti, kteří hovoří v souvislosti s oteplováním o „nevědecké klimatické chiméře“, takoví ideologové skutečnost obracejí vzhůru nohama, klamou a falšují realitu. Lze říci, že jsou to oni (klimapopírači), kdo dění kolem sebe a skutečnosti v celku nevěnují dostatečnou pozornost, nevidí vznikající hrozby a rizika doby. Stále lifrujeme do ovzduší velké množství nežádoucích plynů (zejména metan, CO2), které způsobují, že pomyslná deka z nich v atmosféře bude nadále způsobovat růst oteplení atmosféry i země samé. Proto někdo musí začít s radikální změnou našeho života, což povede k harmonizaci s přírodou a jejími zákonitostmi.

Odvaha a inovativní duch

Tato proměna ovšem musí být natolik šikovná, že nepovede ke snížení životní úrovně lidí. Jistě platí, že vskutku živoucí a moudrá proměna bude časem (snad už brzy) inspirovat i ty státy, které se nyní snaží dohnat západní úroveň života důrazem na fosilní průmysl. Peníze na změnu lze vzít z vojenského průmyslu i od největších boháčů světa, kteří tak dokážou, že vzdálenost mezi chudými a bohatými se může přivírat, že tím hlavním je dnes udržitelnost žití na planetě Zemi. Lze nakonec sladit naše zájmy se zemí a přírodou v celku, vyladit touhu po nízkouhlíkové energetice a průmyslu se sociálně citlivými přístupy k chudším a středním vrstvám lidí. Sociální a environmentální citlivost mohou jít ruku v ruce, a tak bude záležet na výběru chytrých a vzdělaných politiků, kteří to dovedou prosadit. Otázka klimatu a přežití na planetě Zemi se stane pro ně tím nejdůležitějším, naučí se koukat s pomocí vědců poněkud více do budoucnosti, nejen na vzdálenost čtyř/pěti roků dopředu – kterak si zajistit výhody a korýtka.

Nemyšlení a lpění na zjevně falešné antizelené ideologii by vedlo k dalšímu růstu planetárního nihilismu, k popření života. Klimatickou krizi způsobil člověk, a tak se s ní musí sám vypořádat, měl by využít svou inovativní schopnost, nastartovat tak náležitou technologickou změnu, jež povede k udržitelnosti života na naší planetě. Nelze naslouchat zešílevším politikům populismu, kteří klimatickou obnovu mají za „šílený plán“. Ti (ze své hlouposti a nevědomosti) přispívají jen k pokračujícímu klimatickému rozvratu, ne ke klimatické obnově. Podaří se nám nezahřát zeměkouli do konce tohoto století o více než 2ºC? Při vědomí, že oteplení zatím roste, je logické proti tomu něco dělat, rozohnit zbytky našeho deziluzivního realismu, který pomáhá vidět, jak věci vskutku jsou a jak nastoupit správnou cestu k nápravě. Dosud bloudící civilizace ve svém titanismu má ještě nějaký čas ke změně. Toho času, jak víme, již není mnoho (hrozí dominové efekty, kdy ničivé síly již nebude možno zvládnout), proto je třeba vydržet pohled do propasti a začít moudře jednat, opanovat svůj strach, překonat plíživou úzkost a pokusit se transformovat svět tak, aby lidé v něm naslouchali více životu, biodiverzitě, aby neohluchli z volání po věčném růstu všech ekonomických veličin a zisků. Z naší schopnosti transcendovat současný stav produkcionismu vzejde opravdová naděje, odvaha pobývat přirozeně a v pravdě mezi nebem a zemí, jimiž jsme byli obdarováni.