V době, kdy máme vládu v demisi a bylo by zapotřebí jednat o obsazení ministerských funkcí možnými koaličními partnery, připravovat kompromisní návrhy na řešení penzijní a zdravotní reformy, výstavbu silnic a rychloželeznic, posílení obranyschopnosti země atd., se stalo obecné referendum umělým problémem, který zakrývá politický pat.

Stačilo se podívat tento týden do Německa, abychom viděli, jak vypadá skutečné jednání o koalici.

Na obecném referendu trvají strany SPD, komunisté a hnutí ANO. Pro určitou formu referenda jsou i sociální demokraté, piráti a lidovci. Každopádně takové referendum by znamenalo změnu ústavy ČR a o tom rozhodují jak poslanci, tak senátoři třípětinovou většinou přítomných a nakonec by o něm rozhodoval i Ústavní soud.

Problém, na kterém se nemohou hned na počátku dohodnout i ty strany, které referendum navrhují, je počet obyvatel, které by bylo třeba k tomu, aby referendum mohlo být vypsáno, ale velice by záleželo na tom, kolik lidí by muselo přijít k volbám, aby referendum bylo platné a kolik procent z těch, co přijdou, by muselo být pro, aby výsledek referenda platil.

Jenže ještě zásadnější problém představuje v současné době změna komunikace ve veřejném prostoru po nástupu internetu a sociálních sítí, na niž upozorňují sociologové. Ta zcela zásadně proměnila staré strukturování společnosti.

Dříve se společnost strukturovala hlavně podle klasických médií, která vytvářela kolektiv, dnes se strukturuje nově podle různých webů a sociálních sítí, které vytvářejí konektiv, tedy fungují jen na tzv. příčných spojeních: vytvářejí společenství, která se navzájem utvrzují ve svém přesvědčení, aniž se k nim dostávají nějaké nové informace.

Rychlostní společnost a internet už nevyžaduje od lidí velké soustředění a nová společenství se utvářejí na základě tzv. echoefektu, tedy spojuje jen takové lidi, ke kterým se dostávají pouze ozvěny sdělení, stíny vět, které jsou jednoduché, přitažlivé a překvapivé či dokonce šokující, které nikdo neověřuje a jejichž zdroje jsou většinou anonymní. A ty pak příjemci ještě dál sami rozšiřují.

Skutečné informace jsou potom odsunuty do pozadí. Klasickým příkladem následků je brexit: podle studie Trade Policy Observatory by ve Velké Británii, i kdyby uzavřela dohody o volném obchodu, došlo k poklesu vývozu do EU o 30 až 34 procent. Podobné studie existovaly už před referendem, ale Britové je nebrali vážně: ozvěny o suverenitě a obnově říše měly větší echo.

Obecné ohrožení přiznal už i jeden z bývalých manažerů Facebooku Chamath Palihapiti: „Vymysleli jsme instrument, který roztrhal tkáň naší společnosti.“

Psáno pro ČRo Plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel