Kdo nedokáže změnit svůj názor, je prostě blbec, pravil president Miloš Zeman. Tady musím (ne příliš často) souhlasit s presidentem… Proč? No přece z vlastní zkušenosti. Rád vysvětlím. Pamatuji toho už dost. A tak si vzpomínám, jak jsem jako dítě nadšeně četl sovětského letce, spisovatele Pokryškina, a maloval letadla s rudou hvězdou. Pak jsem se nadchnul pro Dubčeka, Císaře a Smrkovského. Proč? – no, prostě mi chyběly informace. Asi každý mladý člověk se rychle nadchne pro něco nového, zdánlivě nádherného. Teprve časem zjistí, že to všechno byla šalba a klam. Dozví se, jak to bylo doopravdy a co ti „hrdinové“ vlastně vyváděli ještě před nedávnem, a co prostě nebylo veřejnosti prozrazeno.
A tak to šlo dál. V roce 1989 jsem bezvýhradně obdivoval Havla, jeho přátele, a fandil jsem Občanskému fóru. A jak šla léta, pochopil jsem, že to asi nebyli špatní lidé, jistě udělali hodně dobrého, ale ovšem také měli svoje „mouchy“. V prezidentských volbách jsem nadšeně podporoval knížete Schwarzenberga. Připadal mi prostě jako lepší volba oproti bývalému, hrubému komunistovi Zemanovi. Dnes jsem docela rád, že jsem volil špatně. Zeman má do mého ideálu hodně daleko, ale naší zemi poškozuje rozhodně méně, než velmi problematické „kníže“. (Sorry, já vím, že šlechtické predikáty byly zrušeny už za první republiky.)
Připojení k EU jsem nadšeně vítal. Samozřejmě jsem netušil, co tam budou vyvádět lidé jako svazačka Merkelová, socan Juncker a komunistka Mogherini. Unikalo mi, jak je OSN stále více ovládána socialisty a postkomunisty. Časem se jeden dozvídá nové informace, a pokud není hlupák, tak svoje politické názory modifikuje. Chce to prostě čas. A tak, doufám, dnešní mladí nadšenci mezi zelenými, anarchisty, piráty a podobnými to také časem pochopí. To jediné mě utěšuje. Snad se jim nepodaří v nejbližších letech tu naši evropskou civilizaci úplně zničit. Jak praví klasik: Každý mladý člověk je v osmnácti liberální levičák a v dospělosti se stává konzervativcem.
Zastavím se u redakce zpravodajství ČT. Opět, najdeme zde velkou převahu lidí ve věku 30-40 let. Jsou přesvědčeni, že rozumí všem problémům naší země i celého světa. Nedivím se. I já jsem si to myslel, když mi bylo čtyřicet.
Evropská unie není zlo. Zlo je tupost evropských voličů, kteří nejsou schopni ve svém nadšení vyslat do této organizace rozumné lidi. Ale možná, připouštím, že myšlenka na „evropský stát“, obdobu USA, je od základu chorá. Je možné, že nápad na evropský „multistát“ je stejně špatný jako nápady sovětských velikánů na nastolení celosvětového, nadnárodního, socialistického společenství. Teprve praxe vždy ukáže životaschopnost myšlenky.
Nelze přehlédnout, že velká většina manifestujících na různých shromážděních u nás, ale stejně tak třeba v USA, jsou relativně mladí lidé bez informací a životní zkušenosti (a samozřejmě i část starších, kteří ještě tak nějak dospět nestačili a žijí v zajetí svých zakořeněných předsudků). A máme tu ještě pár exhibicionistů, kteří touží po několika chvilkách televizní slávy, a tak chodí vyhazovat kytky do košů a pořádají podobné extravagantní excesy.
Lidé jsou prostě různí. Na svoje projevy přesvědčení mají podle současného vnímání jistě právo. A tak vyvstává opět ta základní otázka. Je demokracie opravdu tím ideálním modelem pro uspořádání veřejného života?