Lhaní je staré jako lidstvo samo a těžko bychom hledali člověka, který nikdy v životě nezalhal. Lež se sotva kdy podaří zcela vymýtit. V biblickém desateru jsou různá přikázání, např. nepokradeš, ale o lži tam nic není. Autor, autoři nejspíše věděli, že takový zákaz by nebyl příliš účinný a že by mohl oslabit účinnost příkazů jiných.

Ale i živočichové provozují určitý druh lži, přesněji řečeno klamání. Samci mnoha druhů se při soubojích nafukují, ježí, zvětšují tak své rozměry, aby tím spíše zastrašili a zahnali protivníka na útěk. Chameleon změnami barev také klame své nepřátele, říká jim, tady není nic k snědku, to je jen listí nebo trochu atypická kůra.

Zamyslíme se, jak je tomu s lhaním u různých vrstev či skupin našich obyvatel.

Někteří by neměli lhát vůbec. Jsou to např. prezident, předseda vlády, vrchní státní zástupce, předseda Ústavního soudu, ministr spravedlnosti, ombudsman, kardinál, arcibiskup, biskup apod. V životopisech svatých není zmínky, že by některý, některá, kdy lhal, lhala.

U jiných skupin se s lhaním počítá. Jsou to např. obchodníci, představitelé stavebních firem, majitelé bazarů, ale i rybáři či myslivci. A samozřejmě politici, zejména před volbami.

U některých jiných profesí musíme počítat s tzv. bílou lží a většinou ji tolerujeme. Tak např. lékař podá zprávu pozůstalým: "Vaše paní matka zemřela zcela v klidu, bez bolestí," i když opak je pravdou.

Pedagogové mají tendenci používat něco podobného: "To není tak, že by vaše Růženka nebyla nadaná, je jen roztěkaná, což se časem nejspíše upraví." Takové zkreslení sice stresovaného rodiče potěší, ale zablokuje mu realistický náhled na situaci.

Z hlediska rozdílů mezi pohlavími se zdá, že ženy se v klamání vyznají lépe než muži. Muž ženu oklame jen zřídka, častěji se setkáváme s opakem. V historii člověka při konfliktu muži spoléhali spíše na fyzickou sílu, ženy, jako fyzicky slabší, na klam.

Z psychologických výzkumů máme poznatek, že charakteristika "lhavý" je ze všech jiných nejodmítanější. Agresivní, bezohledný či krutý člověk je sice také velmi odmítaný, ale někdy jej můžeme nasměrovat na naše nepřátele, tedy nějaký užitek z nich může být. Co ale s lhavým člověkem?

V našich zemích jsme největší vědomou lež nejspíše zažili v roce 1953, když tehdejší prezident, Antonín Zápotocký prohlásil, že měnová reforma nebude a v poledne byla a připravila většinu občanů o naspořené peníze. (Řekli jsme největší, myslíme tím závažnost lži násobenou počtem obelhaných.)

Podle odborných poznatků z vývojové psychologie, děti začínají prvně lhát asi od pěti výše a už se lži do smrti nevyhnou.

Důvody lidských lží mohou být: strach z trestu, motiv moci (manipulace druhými), hmotný zisk, imponování potenciálnímu partnerovi, získání obdivu.

Autor je psycholog