28.3.2024 | Svátek má Soňa


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
zdeněk 7.4.2009 13:32

člověk to nesmí tak žrát a musí trochu riskovat

cestu vlakem přes hb místo čt jsem taky absolvoval, průvodčí neřekl slovo

pH 77 6.4.2009 16:21

.

Tenhle článek taky potěšil, ale proti některým starším byl slabší. Tuze a převelice jsem si ale užil ten o ČKD Stalingrad! Pane Boudný, jste skvělej!

Liberta 6.4.2009 0:08

Mé dceři je 9 let

Mám taky jeden drážní:

kamarádka cestovala s 11letou dcerkou na trati Praha  - Hradec Kr., jako už mockrát. Když přišla průvodčí, předložila jeden dospělý a jeden dětský lístek, jako vždy. Průvodčí žádala, aby se dítě prokázalo, že je dítě (holčička vypadá mladší, tak na devět). Matka pravila, že jsouc dítě, občanku ještě nemá, a že to může prokázat např. svým pasem, v němž má dceru zanesenou. Dle průvodčí toto není dostatečné prokázání, a žádala speciální průkaz ČD, že dítě je dítě. Nic takového děvčata neměla. Nastal tvrdý konflikt a hrozilo, že budou vysazeny z vlaku.

V nestřežené chvíli kamarádka zalistovala jízdním řádem a přilehlými informacemi, a dočetla se, že tzv. dítě je dle ĆD osoba do 15 let, a je-li dítěti 10 a více let, prokazuje to jakousi listinou, kterou vydávají (za poplatek) ČD. Předpisy neošetřovaly situaci, kdy by šlo o dítě pod 10 let. Když se tedy průvodčí vrátila pokračovat v konfliktu, kamarádka kamenně opakovala:mé dceři je 9 let. Nikde není totiž psáno, že tento fakt se musí dokazovat. Prostě tvrzení. :-/ Nakonec to ustála. - Tak blblé předpisy mají ČD.

Ota 5.4.2009 17:04

Na byrokracii nereagujte

Problém s doplatekem jstre si tak trochu zavinil sám, protože to berete moc vážně. Na vašem místě bych se na to vykašlal a doplatek zaplatil jednoduše ve vlaku při kontrole jízdenek. Tvářil byste se trochu překvapeně, protože jste si nevšiml, že jste nastoupil do nesprávného vlaku.Průvodčí by formality vyplnil za vás, asi tak za pět minut. Možná byste zaplatil pár korun navíc, ale ušetřil byste spoustu času stráveného ve frontách. Učte se. V Thajsku byste pravděpodobně nepřežil, česká byrokracie je proti tomu sranda. :-)

Ladislav N 6.4.2009 0:37

Re: Na byrokracii nereagujte

Rozumný průvodčí by se na nějaké problémy kvůli jedné koruně vykašlal. ;-)

Kanuk 5.4.2009 10:42

K té byrokracii

Kanukův zákon: Když blbec chce ukázat jak je důležitý, tak řekne "NE".

Ladislav N 5.4.2009 15:28

Re: K té byrokracii

V česku platí: "Dej blbovi úřad, vymyslí papír...."

Jaromir Hromádka 4.4.2009 21:48

byrokracie nesmrtelná

Vrátil jsem se do české kotliny ze Švédka po 33 letech a neustále žasnu - tedy nad tou byrokracii....na všechno musí být papír, nejlépe 3x  tedy po vzoru naších bývalých bratří...bumážka. A tak jsem si myslel, že je to dopad z carsko-bolševického Ruska, kde mužik chtěje jet do vedlejší děrevně ...musel mít bumažku, schválenou čert ví kým ale hlavně rudým komisařem.

Tak vy tvrdíte Rakouzsko....no on to hezky popisuje p. Jirotka ve své knize Saturnin ...Co ale s tím naděláme...Já si ještě vzpomínám na povinnou četbu Majakovského který tvrdí...ja volkom by zagryz bjurokratizm..takže co asi lze dodat

ferdinandeste 5.4.2009 12:12

Re: byrokracie nesmrtelná

Náš děda naopak rakouskou byrokracii chválil, na rozdíl od nepředstavitelného bordelu, který zavládl po vzniku republiky. Postavil dva mlýny bez uzavření

ferdinandeste 5.4.2009 12:14

Re: byrokracie nesmrtelná

nějaké smlouvy, dané slovo platilo víc než papír, kdo by kradl, byl okamžitě za zločince atd.

Kanuk 4.4.2009 21:36

Něco k historii počítačů v ČR

Děrnoštítkové stroje vyráběly firmy Hollerith a IBM. Původně to byly pouze stroje třídicí, snad dovedly spočítat karty. Takové stroje bývaly v suterenu bývalé Nemocenské pojišťovny na nábřeží v Praze 7. Snad patřily Státnímu úřadu statistickému. Ale mohly být i jinde.

Po válce začla vyrábět děrnoštítkové stroje fa Aritma, která zavedla jejich zdokonalení tak, že dovedly násobit a snad i dělit. Přečetly dvě po sobě jdoucí karty, násobence a násobitele, a výsledek vyrazily do karty třetí. Soubory karet pro tento účel musely být setříděné, mezi dvěma kartami s daty jedna karta prázdná. Pak se ty výsledné karty zase vytřídily.  To vše se snad mohlo dělat na jednom stroji, do kterého se vkládaly příslušné "moduly" podle toho, co měl dělat. Naprogramovat se musela pouze manipulace s kartami.

V polovině 60. let přišly první počítače. Jeden z nich byl sovětský elektronkový Ural, který dostal nějaký universitní ústav, sídlící na Malostranském náměstí, kde Ural zabral několik místností.

Následovaly sovětské tranzistorové počítače Minsk, které už chodily do podniků. Současně přišlo z Anglie několik transistorových počítačů Univac, které byly velké asi jako psací stůl. Četly z děrné pásky, a musely se programovat všechny početní úkony. Většinou to byl t. zv. autokod, předchůdce Fortranu a Algolu. Před autokodem se muselo programovat ve strojovím jazyce, pro kařdou operaci předepsat, z které adresy si stroj má vzít data a kam uložit výsledek. Dovedete si představit tu dřinu, vást v evidenci všechny paměti, které stroj používal? Nicméně, i v době děrných pásek ještě byly používány pro vstup i soubory štítků

Koncem 60. let pak přicházely již menší počítače, snad první z nich byl IBM 604, nebo tak nějak,  ten ještě byl "stolový", následovaly PDP8 a PDP 11, které už měly velikost modulu do 19 palcového rámu, mohly číst děrné štítky, pásku děrovanou nebo magnetickou, podle připojené čtečky(?).

Liberta 4.4.2009 22:48

Re: Něco k historii počítačů v ČR

Já pamatuji začátkem 80. let na ČVUT sálový počítač Tesla 200. Tedy "pamatuji", on byl za dveřmi, kam student nevstoupil. Chodili jsme děrovat své programy (ve Fortranu nebo Cobolu) do děrovny k takovému psacímu stroji, jehož klávesy razily dírky do pásky, produktem bylo pár metrů děrné pásky. Přepásaná gumičkou se házela do krabice od banánů v předsálí počítače, tu tak 2x denně obsluha z počítačového sálu přinášela k počítači, "sjela" naše programy a do druhé krabice vrátila velké plachty - výpisy. První 2-3 dny to většinou byla jen chybová hlášení, a my museli vždy znovu a znovu program opravovat (formální chyby, překlepy, syntaxi).

honzak 5.4.2009 7:36

Re: Něco k historii počítačů v ČR

"takový psací stroj" je dálnopis....

R 5.4.2009 7:39

Re: Něco k historii počítačů v ČR

Totéž to bylo se štítky. 1 řádek programu byl jeden štítek, na děrovačce se navolil příslušný příkaz a štítek se najednou vyrazil. Program potom byl balík děrných štítků, které se nesměly přehodit a které se dávaly obsluze sálového počítače. Ta program sjela a vrátila program plus sjetinu výsledků. Vstupní data se tuším vkládala do toho balíku na příslušné místo jako speciálně naděrovaný štítek nebo štítky. Já jsem na seminárku dělal program pro výpočet kvadratické rovnice, ten vyšel na cca 16 štítků. Pamatuji si, že se mně to nechtělo učit, protože mně to připadalo strašně jednoduché a tak jsem se usídlil ve výpočetním středisku a ten program dělal podle hlášení chyb. Vždycky dal sjet program, z hlášení chyb opravil řádek, dal sjet program a z hlášení chyb opravil další řádek.... dokud to nebylo hotovo. 

Kanuk 5.4.2009 10:32

Re: Něco k historii počítačů v ČR

R. ..Vámi popisovaná technika byla nevýhodou Fortranu, t. z. kompilačního programu. Ten se musel celý zkompilovat (přeložit do strojového jazyka - to dělal t.zv. kompilátor), pak sjet, a teprve potom vylezly chyby a bylo možno je opravovat). Naproti tomu program Basic umožňuje úpravu programu během výpočtu. Pracuje to snad tak, že se překládá a provádí řádka po řádce. Nemohu se ale hádat.

R 5.4.2009 12:27

Re: Něco k historii počítačů v ČR

To už je dávno OT, hlavně že to tehdy fungovalo.

Liberta 5.4.2009 14:43

Re: Něco k historii počítačů v ČR

Jo Basic, to už byl pokrok! A ta miniaturizace! Diplomku jsem programovala v Basicu a počítala na Sinclair ZX Spectrum (přivezený ze studentské stáže z Dánska), který byl velký asi jako bonboniéra. Byla jsem v kruhu absolutní hvězda - nemusela jsem děrovat a krmit Teslu a týdny ladit program jako ostatní. Výstup jsem vyřešila obyčejnou televizní obrazovkou (tam jsem si kreslila nějaké grafy pro informaci). Program (nějaká adaptivní regulace chemické kolony to byla) běžel non-stop 24 hodin (dnes by se to na PC odbylo několika desítkami sekund) a co 2 hodiny jsem radši data nahrávala na obyčejnou magnetickou kazetu do kazeťáku, co kdyby v síti něco kmitlo a muselo by to znovu startovat ;-P:-D:-) - S odstupem 20 let to zní skoro idylicky ;-)

Stoura 5.4.2009 10:47

Re: Něco k historii počítačů v ČR

Děrnoštítkové stroje IBM uměly dělat základní operace už za války. V Los Alamos na nich počítali američané jadernou bombu.

byrokrat 4.4.2009 21:31

byrokracium

Nový chemický prvek - byrokracium

Fyzikové nedávno objevili nový dosud neznámý chemický prvek nazvaný přiléhavě byrokracium. Neobsahuje žádné protony ani elektrony, takže má atomové číslo 0. Zato však obsahuje:1 neutron 25 náměstků neutrona 75 viceneutronů 211 náměstků viceneutrona

žibřid 5.4.2009 15:49

Re: byrokracium

A nemá poločas rozpadu, nýbrž poločas nárůstu.

Mistr Jan Hus 4.4.2009 21:22

Ty jsi tu chyběl, modrý brouku pytlíku!

;-D

Lenka 4.4.2009 20:22

Překvapení

Vaše trable na nadraží mě překvapily. Poměrně běžně se rozhodnu jet z Olomouce do Kroměříže místo přes Hulín přes Kojetín, ale nikdy mne nestálo víc než minutu u normální přepážky. A dvě koruny navíc na požadovaném doplatku.

Lenka 4.4.2009 20:21

Překvapení

Vaše trable na nadraží mě překvapily. Poměrně běžně se rozhodnu jet z Olomouce do Kroměříže místo přes Hulín přes Kojetín, ale nikdy mne nestálo víc než minutu u normální přepážky.

Liberta 4.4.2009 22:38

Re: Překvapení

Asi prostě jezdíte "načerno", ne? (Myslím, že na původní nezměněný lístek).- Kdyby to pan autor také učinil, zřejmě by to bylo jedno.

R 5.4.2009 8:07

Re: Překvapení

Já jsem už napsal jinde, že dříve byla cena jízdenek podle pásem. Například ze severní Moravy na Prahu bylo jedno pásmo střelím 300 - 350 kilometrů a další pásmo 350 - 400 kilometrů. Moje nástupní stanice na vlak jsou dvě, jedna je asi 3 kilometry daleko, druhá 4 kilometry daleko. Když jsem jezdil do Prahy, nastupoval jsem výhradně v té vzdálenější stanici, protože tam platilo pro Prahu Hlavní nádraží nižší pásmo, jízdenka byla o cca 60 Kč levnější než kdybych nastupoval v té bližší stanici, ty stanice jsou od sebe vzdáleny 3 - 4 kilometry. Tím chci říct, že možností, kde lze po železnici na jedno místo dojet dvěma nebo více trasami, je spousta. Pokud tam byl rozdíl kilometrů malý a vešel se do toho jednoho pásma, prostě se tím dříve nikdo nezatěžoval, jezdilo se na jednu jízdenku oběma trasami. Teprve pokud byl rozdíl větší než pásmo a tudíž jízdenky by měly rozdílnou cenu, vyžadovalo se dodržet příslušnou trasu. Nyní asi rok jsou zrušena pásma a jízdné je stanovovano přesně podle ujetých kilometrů. Protože dvě různé trasy se vždy o nějakou jednotku kilometrů liší, liší se dneska i cena příslušných jízdenek, takže dneska je tlak ze strany ČD, jet vždy tou trasou, na kterou je jízdenka.  Protože je cena jízdenek podle kilometrů v podstatě nová věc, vypadá to, že ČD prostě tady tento problém ještě nemají vyřešený.  Je tedy třeba, pokud vznikne takový problém, si na příslušných místech stěžovat a dotlačit ČD k řešení vhodnému pro cestující a ne pro ČD.

janoryna 4.4.2009 16:56

co máte proti byrokracii.to jelegislativa v praxi.

a všichni přece toužíme po lepší legislativě lépe objasňující naše práva a povinnosti. všichni si ulevíme, když na nějaký problém vznikne vyháška, kterou se chlubí naše vlády, jak pěkně problémy řeší. a nová vyhláška znamená nové úředníky a nové dotazníky atd.

Denise 4.4.2009 14:49

Byrokracie

Jsem Francouzka a ceska byrokracie je proti te nasi slaby odvar.

Pavel 4.4.2009 16:50

Re: Byrokracie

Však tam taky máte kapitalistický komunismus a my jen socialistický kapitalismus.;-D

Jaromir Hromádka 4.4.2009 21:51

Byrokracie francouzská

no to snad není ani možné, že by to bylo tím, že Francé žeré mandlé...

V 5.4.2009 7:39

Re: Byrokracie

byrokracii Francouzu znam z komiksu Bidochon, ci jak se to jmeno toho komiksoveho 'hrdiny' pise, jsou to prihody obycejneho maleho Francouze, ktery se setkava s neporazitelnou byrokracii, moc usmevne, doporucuji.