Myslím naše ratolesti, nikoli politiky. Když se našemu synovi přiblížily desáté narozeniny, řekli jsme mu, aby si na jejich oslavu pozval kamarády. Stáli jsme toho odpoledne před školou a čekali, až se hoši sejdou. Shodou okolností vyšly také dvě učitelky, a když zkušeným oknem přehlédly skupinku, prohlásily: „No, vy si ale užijete!“
Náš chlapec si neomylně vybral tu nejtemperamentnější skupinu. Varování učitelek jsme pustili jedním uchem dovnitř a druhým ven, od toho máme také uši dvě. Přesto jsme poněkud znejistěli a jen přihlíželi, jak se věci vyvinou. První šok nastal ihned. Chlapečkové se jako na povel vzorně seřadili do dvojstupu a trpělivě vyčkávali signál k odchodu. Přistoupili jsme na jejich rozhodnutí, manžel se postavil na začátek, já na konec sestavy, a vydali jsme se k domovu.
Oslava proběhla, jak se dalo očekávat. Kluci hlučně a rozpustile dováděli, řehtali se jako pominutí, ale u stolu potom seděli klidně a tiše si hleděli pohoštění. Všechny hračky a knížky, které použili, pak vraceli na své místo, takže po nich nezůstal ani předpokládaný nepořádek. Pokud jde o sousedské soužití, předem jsme se omluvili. Údajně prý bylo něco slyšet, ale nebylo to tak zlé. Silné stěny vinohradského bytu totiž izolují lépe než třeba ty panelákové.
Když se přiblížila doba odchodu, přicházely jejich maminky. Tvářily se omluvně a opatrně vyzvídaly, jestli ten jejich moc nevyváděl. Když jsem kluky chválila, pookřály tím, jak se jim ulevilo. Na mé sdělení, že po jídle odnášeli sami od sebe použité talířky a hrníčky na kuchyňskou linku, říkaly překvapeně, že to doma nikdy nedělají. Když nám potom vyjadřovaly obdiv nad tím, jak jsme to dnes mohli zvládnout, když sami máme tři děti, tak jsme je ujistili, že právě proto. Když máte jedno nebo dvě děti, tak to s nimi ještě jde, ale když už jsou tři, pak je vcelku jedno, jestli jsou tři, čtyři, pět nebo deset. To totiž vznikne takový řízený vyrovnaný a harmonický chaos. Jak říkal doktor Plzák: „Jedno dítě je oběť, dvě jsou hrdinství a tři, to už ani nemluvím.“
Abych se ještě vrátila k nadpisu – oni bývají mnohde lepší, než za jaké je považujeme, a dokáží nás opravdu překvapit.