19.3.2024 | Svátek má Josef


ÚVAHA: Nenávist plodí nenávist

5.6.2020

Existuje východisko ze začarovaného kruhu násilí?

Abych neprovokoval citlivé duše, které už jen slovo černoch rozpálí doběla, vymyslel jsem si rasu, která neexistuje, a nemůže se tudíž cítit uražena, když někdo její jméno vezme do úst. Říkejme jí pruhovaní a ponechme stranou, jakou barvu mají ty pruhy, v celé záležitosti je to naprosto vedlejší.

Z jakýchsi důvodů, které teď zkoumat nebudeme, tvoří pruhovaní v jisté nejmenované zemi proti puntíkovaným menšinu, ve statistikách zločinnosti zato výraznou většinu. Možná proto, že zákony v té zemi psali a schvalovali převážně puntíkovaní, domnívají se pruhovaní, že se jimi řídit nemusí, a tím se dostávají do konfliktu s policií a justicí častěji než loajální puntíkovaní. Anebo mají o pořádku a spravedlnosti trochu jiné představy než tvůrci a strážci zákonů. Tak či onak, ve vězeních se ocitají v daleko hojnějším počtu než puntíkovaní, což je jen utvrzuje v přesvědčení, že společnost je k nim nespravedlivá a že je utlačuje.

Tu a tam dojde při srážce s policií na brachiální násilí nebo i na střelbu, neboť každý provinilec se snaží potrestání uniknout, ať už s pruhy, nebo s puntíky. Bývají pak zranění i mrtví tam i tam, tak už to ve světě zločinu chodí.

Když je však oběť policejního zákroku pruhovaná a policisté puntíkovaní, dostává celý incident náhle docela jiné zabarvení. Nejde už o konflikt zločinu a zákona, ale o konflikt ras. To je signál pro všechny pruhované, aby se vzbouřili a vylili si vztek na puntíkované. Vytáhnou do ulic, zapalují auta, drancují obchody a ani se příliš nestarají, komu ten který zrovna patří.

Policie proti násilníkům, vandalům a žhářům pochopitelně musí zakročit, neboť je placená za to, aby chránila životy a majetek řádných občanů. Ve vězení tudíž skončí další stovky a tisíce pruhovaných a statistika zločinnosti se ještě více vychýlí v jejich neprospěch. Povzbuzeni „spravedlivým“ hněvem vyvolají další konflikty a zcela zákonitě i zvýšení brutality policejních zákroků. Konflikt jednoho neurvalého policisty s jedním zdrogovaným podvodníkem tak může nakonec přerůst v občanskou válku, kde už jednotlivé viníky bude prakticky nemožné odlišit od nevinných.

A ještě něco je nutné vzít v úvahu. Na davových demonstracích se vždycky ochotně přiživí i gangy profesionálních lupičů a příležitostných zlodějíčků. Jedna parta „zuřivých demonstrantů“ zapálí nějaké auto a tím upoutá pozornost davu a policie. Jiná parta pak za rohem nerušeně rozbije výlohu, bleskově vykrade obchod a zmizí. Policie pak už případně zadrží jen paběrkující opozdilce z davu, na které toho většinou moc nezbylo, a tak je nakonec stejně pustí. Veškerá škoda se ovšem přičte na vrub demonstrantům, nebo ještě lépe těm, proti kterým se demonstrovalo, například brutálním policistům. Policie je vůbec vhodný obětní beránek, protože buď byla příliš brutální, a pak vyvolala „spravedlivou odvetu“ sympatizantů jejích obětí, nebo byla příliš mírná, když nedokázala zabránit řádění zločinných živlů. V mediálním podání bude prostě vždycky tahat za kratší konec.

Nenávist plodí nenávist a vymstí se nakonec i těm, kdo ji neuváženě a škodolibě rozdmychávali, ať už násilnými protesty v ulicích nebo třeba jen sdílením svého rozhořčení na sociálních sítích. Zločin nemůže být napraven jiným zločinem. Viník či viníci onoho počátečního konfliktu půjdou před soud a budou po zásluze potrestáni, ale kdo napraví ty materiální a morální škody způsobené vandaly a samozvanými mstiteli?

Domněle i skutečně ukřivdění by proto měli pečlivě zvažovat, zda je pro ně účelnější přilévat olej do ohně všeobecného rozčilení podle levicového „čím hůře, tím lépe“, nebo si zachovat chladnou hlavu, zdravý rozum a sympatie veřejného mínění pro své spravedlivé požadavky.