Svého času se mi dostal do ruky text, který vypadal, jako by ho zcela nedávno uvedla některá naše média. Na to ovšem byla ta stránka novin, na níž byl text zveřejněn, příliš zažloutlá. Text, který uvádím dále, je částí redakčního komentáře s titulkem „Před zasedáním Nár. Shromáždění“ a vyšel v nedělním vydání listu „Moravskoslezský DENNÍK“ číslo 248 ze dne 7. září 1919. Dále tedy uvádím onen text.

Bude zajisté také promluveno proti rostoucí korupci v naší republice. Otravný jed stranictví, které při obsazování ministerstev a úřadů dbalo vždy jen stranického klíče, ničí naši republiku nejhůře. Lidé neschopní a bezcharakterní ovládají dnes významné úřady – a jak to vypadá, stydno psát… Ministerstva a úřady jsou dokonce již karikovány v kabaretech, jichž jsou hlavní atrakcí.

Protekcionářství i úplatkářství se u nás nebezpečně zahnizďuje. A turecké hospodářství republiku ubíjí rovněž. Šest miliard deficitu státního rozpočtu budeme míti… Takové „hospodářství“ vedlo by bezpečně ke katastrofě. Nutno proto čistit v ministerstvech i v úřadech. A nutno také zahájit energickou akci proti vyhazování milionů okny. Nejkrajnější omezení vyživovacích podpor, které berou lidé práce schopní a lidé dobře situovaní, jest nutné. Odstraňování prémií za zahálku, podpor v zaviněné nezaměstnanosti jest také už nezbytným příkazem veřejné morálky a finančního zájmu státu.

Když si uvědomíme, že takto psal tento list necelý rok poté, co jsme si zřídili samostatný stát československý, nelze předpokládat, že bychom se hromadně takto za onu velice krátkou dobu morálně zkazili.

Lze tedy z uvedeného usouditi, že za všechno může stát rakouský, který tohle všechno v jinak „původně poctivých občanech našich“ před rokem 1918 vypěstoval. Omamný vliv monarchistický byl tehdy tak silný, že ono zlo v nás přetrvává ještě téměř více než po stu letech nadále. Každé zlo lze odstranit nejlépe tím, že napřed definujeme jeho příčinu. Tu tedy již známe, jest jím císařství rakousko-uherské. Současně se jako jistý díl možného řešení jeví i to, že bychom mohli od Vídně požadovati jisté odškodnění, zejména když životní úroveň lidu rakouského je místy v současnosti značně vyšší než naše.

Mongolové mají také hezké přísloví. Hosta vítej podle toho, co má na sobě, vyprovázej podle toho, co má v hlavě. My jsme k tomu vytvořili v současnosti onen bohužel smutný aktuální vtip, v němž se ptají chlapce, co koupil babičce k Vánocům. Kopací míč. Copak babička hraje fotbal? Ne, ale ona mi také koupila knížky. Ano, přátelé, do teorií o vzdělávání dnes fušuje každý. Pokud to dělá tím, že píše články, jako je tento, tak nikomu neublíží a možná snad někomu hlavu otevře. Horší je, když se například do vysokých funkcí (nejen školní inspekce) jmenují lidé, které je někam třeba umístit, protože předtím byli na nás jako politikové hodní.

Lidé, kteří mají co mluvit nejen do vzdělávání avšak především do politiky, by měli být nejen vzdělaní, ale i moudří. Všimněte si, že slovo moudrý zcela zmizelo z našeho slovníku. Při čtení všech možných profilů různých současných i budoucích ministrů, poslanců a kandidátů na cokoli, dozvídáme se v jejich životopisech fráze o vzdělání a o průběhu jejich případné praxe, což je v pořádku. Leč nikdy jsem v poslední době nečetl, že by ten či onen kandidát na to či ono byl nejen vzdělaný a měl v okruhu svého působení vysokou morální autoritu, leč že by dokonce byl moudrý, a proto vhodný. Je to jasné - dalo by nám totiž dost práce přijít na to, proč je vlastně tento člověk moudrý, je-li tedy moudrý vůbec. Konec konců kandidáty na cokoliv vybírají často lidé, o nichž by se nedalo zodpovědně prohlásit, že jsou mimo jiné také moudří.

Aby tohle platilo, to ovšem od Vídně žádat nemůžeme.