V Revue pro teologiia duchovní život Salve č.2/2020 na téma slavení neděle vyšel rozhovor se sociologem Vojtěchem Prokešem na téma „Vnímání neděle v české společnosti“. Výzkum uskutečnila společnost Behavio na vzorku 600 lidí v srpnu 2020, při zachování standardních požadavků na podobný typ průzkumů. Musím přiznat, že nejenom jako duchovní mám o neděli a způsobu jejího trávení určitá zkreslená očekávání. Musím však přiznat, že jsem si s velkým překvapením přečetl řádky, které v jádru hovořily o tom, že 75 % respondentů vnímá neděli pozitivně. To znamená, že neděle má stále obrovský potenciál a že má cenu se snažit slavit neděli, rozvíjet a přemýšlet o tom, co je v dnešní době na jejím slavení nejdůležitější. Neděli jako Den Páně, den odpočinku – tak chápe neděli 72 % lidí. Neděli chápou mnozí jako čas pro sebe (45 %), ale ještě překvapivější je, že 46 % chápe neděli jako čas pro druhé.

Uvědomil jsme si, že moje úvaha, kterou najde čtenář na vlnách Českého rozhlasu s titulkem o superkonzumní společnosti, vycházela z nesprávné perspektivy, kdy si často mnozí z nás stěžují, jak o nedělích převážná většina našich obyvatel koná tzv. nákupní bohoslužbu v supermarketu. Co nám k tomu však říká statistika o návštěvě supermarketu a jiných nedělních aktivitách? Pravidelnou návštěvu obchodního centra realizuje 5 % respondentů. Je pravda, že nepravidelnou realizuje 65 %. Chápejme ovšem, že pro velkou část lidí je to nákup osobních potravin k nedělní konzumaci. Zcela jistě se pak také jako duchovní ptám, kolik lidí zamíří v neděli do našich kostelů. Pravidelně 5 %, což je výsledek, který odpovídá našim interním průzkumům. Nepravidelně 11 %. Znamená to, že sečtemi-li tyto dva údaje, že neděle se těší mnohem většímu počtu návštěvníků, než jsme přesvědčeni. Já bych k tomu také dodal, že ne nevýznamné procento lidí si pustí bohoslužbu v televizi, rádiu nebo na internetu.

Dojem je pochopitelný, ale naše úvahy, tím spíše pražského arcibiskupa by neměly vycházet z dojmů, ale z objektivních a relevantních údajů. Sečtu-li počet obchodních center a počet kostelů a kaplí, tak najednou začínám chápat, proč tedy máme dojem, jak lidé propadli konzumu v obchodních centrech. V 10 tisících sakrálních prostor rozprostřených po celé naší zemi se totiž nemůžeme setkat s tak hustou návštěvností, jako v řádově několika stovkách nákupních center, koncentrovaných v aglomeracích kolem větších měst.

Co tedy lidé v neděli většinově dělají? Je třeba si povšimnout některých ukazatelů, které mě rovněž usvědčují při mém dřívějším tvrzení o superkonzumní společnosti z omylu. Pravidelně se četbě věnuje 22 % populace z výzkumného vzorku, nepravidelně pak 58 % populace. Pravidelně se do přírody vydává jedna čtvrtina lidí pravidelně a 69 % nepravidelně. Zcela jistě mě může někdo oponovat, že hospody se v neděli jenom prohýbají. Lidově řečeno „na pivo“ se v neděli pravidelně vydává 7 % populace, nepravidelně pak 55 %. Skutečně tedy neděli nejvíce proodpočíváme, anebo vyrazíme do přírody, což je svým způsobem také odpočinek; relaxace, jak bychom dnes moderně řekli.

Určitě bychom řekli, že se v současné době budeme v duchu sokolské a orelské tradice tužit sportovně. Pravidelně sportuje 9 % a nepravidelně 43 %. Jsme sedavá společnost, která mnoho času stráví před televizní obrazovkou. Jak je to tedy s pasivním sportem, alias se sledováním sportovních přenosů? Pravidelně 7 % a nepravidelně 38 %. Tady mi pak chybí mi údaje, kolik lidí sleduje v rámci sledovacích prostředků bohoslužby. Není to zanedbatelné číslo.

Češi, také známí jako konzervatoř Evropy, se sloganem Co Čech, to muzikant už asi patří do minulosti. Podle výsledků průzkumu se 2 % dotázaných aktivně věnuje hře na hudební nástroj. Nepravidelně pak 13 %.

Dotazovaný sociolog Prokeš také položil otázku, jak neděle naplňuje potřeby, které jsou pro nás důležité. V hodnotovém žebříčku je na prvním místě pocit jistoty a klidu, tedy 78 %. Z odpovědí také vyplývá, že nejsme ani národ sobců, neboť výpověď, že neděle pro mě znamená mít čas pro druhé, odpověděly tři čtvrtiny populace. Neděle mi dovoluje odhalit smysl mého života, tuto odpověď v neděli pak hledá 72 % české společnosti.

Myslím, že citace ze zmíněného rozhovoru se sociologem Prokešem je i určitým povzbuzením v čase koronaviru a možná můžeme i říci, že je to určitá odpověď na otázku, proč prožíváme čas koronaviru. Není to jenom čas úzkosti, bolesti, nemoci i někdy až úzkostného strachu, ale také možnost se zamýšlet i při četbě tohoto krátkého textu nad otázkou, jaký má smysl můj život, kým je pro mne ten druhý, jak mohu dosáhnout onoho zmíněného pocitu vnitřního klidu a jistoty.

Přeji proto každému z nás, abychom odhalili hlubší smysl neděle jako dne svátečního, jak se dočítáme v písmu v Druhé knize Mojžíšově: „Pomni, abys den sváteční světil” – pro Židy Šabat, pro křesťany neděle. Ano, neděle je původně den bohoslužby, ale svěcení neděle má v jádru mnohem hlubší horizont, než se mnohdy snažíme reflektovat. Možná je to z důvodů určité povrchnosti, nebo setrvačnosti se vyjadřovat – ano, mám povinnost jít do kostela. Ano, jako křesťan mám povinnost jít do kostela, ale především jsem pozván, abych slavit v duchu latinského termínu celebrāre, – který neznamená jenom radostné jásání, poskakování a oslavu, ale má v sobě i určitý náboj povinnosti. Není to však povinnost nepříjemná, ale radostná, která člověka kultivuje, zdokonaluje a naplňuje ho přesně tím klidem a vyrovnaností, ze které vzniká tichá radost.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem