Tak praví Bible svatá. Slovo. Krásný to nástroj básníků opěvujících světa krásy, půvaby dívek a žen, hodnotící zdařilá počínáni politiků. Slova vytesaná do kamene na věčnou památku gramotným a budoucím.

Ale byla a jsou i jiná slova: opakované lži J. Goebbelse tak dlouho, až vnímána jako pravda. Čas neúprosně plyne, naděje se střídá se zklamáním. Obé hodnoceno slovy. Dozněla slova R. Reagana o Ríši zla, tedy SSSR, a již slovo je opět na počátku jiné éry, epochy, začínajících proměn.

Ano, dnes již neblaze proslulá ideologie politické korektnosti začala slovem. Zde si dovolím, s latentním snad souhlasem Benjamina Kurase připomenout, dle mého soudu, naprosto dokonalou analýzu, definici PK uvedenou na několika prvních stranách jeho knihy Evropa snů a skutečností (2007); jen několik krátkých citací dokonalých jak soukolí švýcarských hodinek (ty snad si stále drží vysokou kvalitu): O PK... je marxistického původu a dala by se nejjednodušeji popsat jako myšlenková cenzura tyranie pomyslných nestandardních menšin a menšinových idejí nad standardní většinou a většinovým myšlením , které jsou podle její teorie odpovědné za všechny nešvary, zlozvyky a zločiny lidstva.

Protože tedy i tato PK ideologie začala se slovem, dnes už není o lingvistické kotrmelce v rámci té ideologie konanými nouze - např. neúspěch při známkování ve škole je odložený úspěch anebo člověk hloupý je duševně znevýhodněný ... o Vánocích proměněných v rúzné podoby svátků ani nemluvě... jak poznamenává autor Kuras.

Není mým úmyslem sestavit své povídání z citací precizních názorů B. Kurase, a postačí tedy uvést jen několik příkladů... Ale hlavně: Protože změněný význam slov mění i naše myšlení, a to směrem od normálního konzervativního tradicionalismu (politické nekorektnosti) k pokrokovému inženýrství lidských duší (politické korektnosti), funguje jako účinné omezení projevu.

Mnohé bylo již řečeno a napsáno o důležité znalosti historie, neboť ta je charakteristická tím, že se opakuje téměř cyklicky. Proměňuje svět. Někdy pomalu, jindy rychleji. Ten, kdo taková historická opakování ignoruje - buď vědomě, nebo nevědomě -, ten shledává omyl takového zanedbání, když už je pozdě a není cesty zpět.

Protože našinec, který prožil dost let v totalitním systému, jak je prováděla KSČ, zná víc, než je mu milé, onu nebezpečnou sílu slova. Neboť zprvu jsou to jen slova, termíny, pak věty, pak příkazy, zákazy, vyhrůžky a pak už lze očekávat jen věci nepříjemné a hlavně nebezpečné až tragické. To, jak se slovy zacházejí dnes elitáři EU a politici v čele s A. Merkelovou a E. Macronem, mnoho napovídá nejen nám, kteří máme zkušenost s totalitou, ale i normálně myslícím a průběh světových událostí sledujícím občanům. Vidí, jak shora zmínění hodnostáři ustupují těm nejdrzejším požadavkům migrantů, kteří opouštějí svůj domov rozvrácený jejich náboženskou nesnášenlivostí stejně jako pro lačnou touhu žít v blahobytu , který pro ně připravil někdo jiný, navíc dle jejich učení nevěřící pes, úhlavní to nepřítel.

Tohle je omletý kolovrátek, který běží už dost dlouho na to, aby konečně byla učiněna přítrž pokračování v migraci, kterou opakovanými průzkumy veřejného mínění v mnoha evropských státech občané hodnotí jako velmi negativní pro svůj život a prosperitu jejich země, kde jsou domovem. A tyto hordy z nemalého procenta zločinných živlů již tento jejich nový domov narušují a rozvracejí.

Stále smělejší až drzejší požadavky migrantů jsou sdělovány jak? Malá chytačka! Ano, slovy - a každé to slovo něco znamená. A jak se na něj reaguje, z toho logicky plyne, o se půjde dál! Ostatně slovo přece dělá muže, jak se říká! A je mezi migranty veliká síla mužů, statných a v nejlepším věku. Nepochybuji o tom, že svá slova o dobytí Evropy jak mečem, tak lůny svých plodných žen myslí velice vážně. Nedodržení slibu nerad by viděl Alláh! A ten, pokud na zeměkouli se dívá, žasne, jak ti hodní, vítající lidé už od 11. září 2001 si na proměnu, islámským terorismem působenou, pomalu, ale jistě zvykají. A již se nabízí jiná moudrost, a sice že zvyk je železná košile! Vážený čtenář nepochybně ví, co tím myslím.

Končím povídání, jak měl zvykem končit své dopisy můj oblíbený autor Henry Miller: Enough!