Velký úkol stojí před Evropou i před každým Evropanem. Imigrační vlny nepolevují, spíše naopak. Přesouvání stovek tisíc lidí z kontinentu na kontinent. Proč vlastně? Útěk před válkou, ohrožením života, do lepších životních podmínek a taky možná pro boj. Zcela ideologický. Kolikrát v dějinách lidstva se už stalo. Bylo to však někdy tak masivní jako dnes? Snad při dávném stěhování národů. Dnes opět stěhování národů. Z Afriky, z Blízkého i Dálného východu do stařičké Evropy. Evropy docela blahobytné. Evropy plné vznešených myšlenek a méně vznešených regulací. Evropy, která se vcelku dobrovolně a jakoby s „úsměvem idiota“ vzdává svých židovsko-křesťanských kořenů.

Jakékoli médium člověk dnes pustí, najde debatu o imigraci. V podstatě vždy o jediném – balancování mezi přijetím, pomocí právě v duchu křesťanských hodnot, a na druhé straně strachem, vzhledem k islámskému státu a džihádu zcela oprávněným, který si vysluhuje označení xenofobní. Všechny debaty mají ale jedno společné – bezradnost. Politiků, médií, lidí. Zkrátka všech.

Co s tím? Co s migračními vlnami? Přestěhuje se Afrika, Asie do Evropy? A co bude? Kolik lidí, osudů a příběhů může Evropa pojmout? A jde opravdu jen o přesun nebo o něco víc?

Věru podivné tápání po euroatlantické ekonomické krizi konce 90. let vzniklé ze zpovykanosti západní civilizace. A nyní přicházejí lidské bytosti maximálně s baťůžkem, ve kterém mají vše své. Schopní spát na holé zemi. Připravení. Připravení, na rozdíl od Evropanů, ke všemu. Jak asi novodobé stěhování národů může dopadnout!

Půl svého života jsem vzhlížela k USA jako ke skutečně svobodné zemi. Stále ještě je pro mě návštěva Severní Ameriky snem. Jen už příliš nechápu její klid. Možná je zdánlivý a možná cílevědomý. Každopádně je od Afriky daleko, že? Někdy mi slova současné elity z Bílého domu znějí jako dost profláknuté knížecí rady.

Nevím, jako ostatně v tuto chvíli nikdo, co dělat. Jak se jako křesťan vypořádat s existenciálním strachem, který všichni vnímáme? Jen někde zcela vzadu za všemi myšlenkami se ozývá slabý hlas: „Více než o příchozích, je to o vás!“ Jsem Evropanka, a tak to beru docela vážně.