V zaznamenané historii lidstva se několikrát stalo, že lidé jakoby ztratili soudnost a pronásledovali své spoluobčany ad absurdum. Při pozdějším zpětném nestranném pohledu se pak za tyto excesy styděli. Jednalo se především o čarodějnické procesy ve středověku od 13. století s vrcholem ve století šestnáctém. Pak podobná posedlost vzplála v USA po druhé světové válce jako vyšetřování pro podezření z neamerické činnosti iniciované senátorem Josephem McCarthym. No a teď jsme svědky tažení hnutí MeToo na západě. Excesy nacismu a komunismu bych neklasifikoval jako hon na čarodějnice, protože tam šlo o celkovou hrubou deformaci společnosti shora.

Na začátku těchto honů stálo vždy jakési racionální jádro. Strach z neznámých jevů, epidemií, uhynutí hospodářských zvířat v případě čarodějnic, strach z rychlého šíření totalitního komunismu v případě mccarthismu. MeToo započalo snahou omezit sexuální harašení vůči ženám. Zkrátka cesta do pekla bývá dlážděna dobrými předsevzetími. Ve všech případech se ale na tato hnutí nabalily brzy i další méně ušlechtilé pohnutky, jak už to v lidské povaze bývá. Lidé si začali vyřizovat osobní účty, zatoužili po majetku druhého nebo se chtěli prostě pomstít ze závisti. Bylo to umožněno i tím, že o vině a osudu obviněných nerozhodovaly regulérní světské soudy, ale zvláštní instituce. Církevní inkvizice, Výbor pro neamerickou činnost a v posledním případě média a politicky korektní společnost. Objevili se prvky davového stádního chování, kdy je odpovědnost jednotlivce zdánlivě přikryta chováním ostatních. Američané už neupalovali, spokojili se jen s vyhazováním z práce a ničením profesní kariéry. Stejně tak u MeToo se nevynáší žádný rozsudek. Stačí obvinění vyslovené ženou - většinou po pěkné řádce let, takže důkazy veškeré žádné. Obviněný muž je tím vyřízen. Nikdo mu už nezadá žádný film, zakázku či nevydá knihu. Vyloučí ho z profesní organizace. Do slušné společnosti ho nepozvou a ruku mu nikdo nepodá. Nějaká presumpce neviny? Ale jděte, hlavně, že se to nestalo mně. Ale může se to stát, jako se to stalo mnoha ženám obviněným z čarodějnictví, přičmž všechny do jedné byly nevinné. Do ženy jako do melounu nevidíš. Ne každá je vyrovnaná, sebevědomá a zvládne stárnutí či konec závratné kariéry.

Tyto hony na čarodějnice nejsou tedy jen selháním morálky, ale též selháním práva. Právo má zamezit křivým a nepodloženým obviněním. Vražda je promlčena po dvaceti letech, ale sáhnutí na zadek či jinam ne? Ty poslední hony jsou dány i stavem společnosti, která se všemožně snaží stírat rozdíly mezi mužskou a ženskou rolí. Nejraději by viděla Homo sapiens unisex. Ale tak to v přírodě nefunguje. Ženy za posledních sto let prodělaly velký boom a přejme jim, ať se stávají pilotkami či generálními ředitelkami. Ať budují své kariéry. Ale ať nepřestávají být ženami, zamilovávají se a rodí děti. Společnost by neměla psychicky kastrovat muže, aby se báli ženu oslovit a dotknout se jí. Jsou stále ještě potřeba. Už teď vyspělé civilizace vymírají a ty agilnější, které nemají takové starosti, čekají, aby je nahradily.