Čtoucímu pozdrav! A je to tady. Stačí vyhledat můj minulý text s názvem „Vodoháha“. Celý je věnován tomu, jak komolíme slova a tím nemyslím jenom děti, ale i seniory. V závěru píšu o záměně slov „laser“ a „ultrazvuk“. Já ovšem zablábolila a místo „ultrazvuk“ jsem napsala „ultrazářič“. Když mne na to laskavý čtenář upozornil, do smíchu mi nebylo.

Komolení slov nebo chybná výslovnost může vést k trapným omylům. V mládí jsem absolvovala Zdravotnickou školu (Zdravotnickou nikoli Zdravotní. Zdravotní jsou bonbóny). Jednoho dne vstoupil do třídy ředitel a důrazně i přísně nám vytkl, že se chováme nevhodně a že s tím máme přestat. Šlo o případ, kdy jeden z vyučujících žaloval, že se na něj usmíváme a koketujeme s ním. Úplně jsme ztuhly. Dostaly jsme podezření, že jde o mladého, krásného, statného a kudrnatého chirurga, který učil poprvé a my mu vyváděly různé neplechy. Chápaly jsme to jako zákeřný podraz. Pan ředidle ještě dodal, že jde o ženatého muže, a tak bychom se měly takového chování vyvarovat. Pak se zmínil, že si stěžoval lékař, který nám přednášel laboratorní metody. To nás šokovalo podruhé. Zmíněný muž byl lehce postarší, měl prořídlé narezlé vlasy, koňské zuby a hlavně – mírnou vadu řeči. Tak například říkal, že „moč je sjámově žjutá …“. Vy byste se udrželi a neskrývali pobavené úsměvy, když vám bylo patnáct? Náš tutlaný smích byl chápán tak, že se smějeme na něj a nikoli jemu.

No, a jak to bylo s výše zmíněným chirurgem? Naši paralelku učil pan primář, velmi přísný kantor, který svým žákyním nic neodpustil. Zatímco my jsme našemu vyučujícímu odmlouvaly, aby nezkoušel, že to stejně neumíme a bude nás muset příště vyvolávat znovu, a tak jsme to dohrály až do posledního možného termínu. Naše znalosti proto byly více než podprůměrné. Když jsme o rok později nastoupily do praxe, obávaly jsme se, že nám pan doktor nyní předvede, kdo je tady pánem situace. Nestalo se, byl vlídný i když my byly pitomá nejistá trdla. Našim kolegyním od pana primáře však nic neodpustil. Tak se jednoho dne stalo, že na nás po návratu z praxe kolegyně udeřily: „Holky, z čeho se skládá Ajatin?“ Hleděly jsme nechápavě už jenom proto, že taková informace byla prakticky k ničemu. Načež nám řekly, že ten náš vyučující je setřel s tím, že „MOJE VEVEŘIČKY BY TO VĚDĚLY!