V době těsně po 9/11 se radovali muslimové v Palestině ze smrti dětí Božích a jsou trestáni dnes a denně, a bude to až do té doby, kdy se nad sebou zamyslí a poznají, že vraždy dětí nevedou nikoho do ráje, nýbrž k věčnému zatracení.
Alláh dává těm, které má rád. Proto jsou dnes západní země bohaté a muslimské země chudé. Jediné bohatství, které se do nich dostává, je bohatství, které přichází z nemuslimskách zemí. Alláh dal muslimům naftu, ale ti s ní nesprávně zacházejí, prodávají ji nemuslimům a užívají si života místo pilné práce, kterou nejvyšší bytost od muslimů vyžaduje.
Muslimové jsou tedy největšími hříšníky, vrahy nevinných dětí Božích a povaleči. Proto je Alláh trestá.
Kdybych byl muslimem, pětkrát denně bych se modlil za duše hříšníků, kteří posílají druhé, mladé a nevědomé, na „dobrovolnou“ smrt. A modlil bych se za ty, kteří věří, že vražděním školních dětí si vyslouží věčnou soulož v ráji. Prosil bych Alláha, ať je osvítí a vysvětlí jim, že po smrti nefungují hormony.
A nakonec bych si uvážil, jestli to, co mi imámové vyprávěli, je vůbec pravda, jestli se opravdu Alláh muslimů tak liší od Boha křestanů a Jahve židů. Jde snad o tutéž entitu. Nestal se tedy někde omyl, který vzešel kdysi v raném středověku?