Lidé nejsou andělé, tudíž se ani nedalo čekat, že by nově zvolený prezident byl bytostí andělskou. Totéž by samozřejmě platilo i v případě zvolení jeho protikandidáta. V tom smyslu volby nemohly přinést jiný výsledek, než jaký přinesly, výsledek docela přirozený - člověka z masa a kostí, se všemi lidskými slabostmi a nectnostmi, jakých ani prezidenti nebývají ušetřeni. Pravda, mohli jsme mít jistě i lepšího prezidenta, ale měli jsme už i horší a taky jsme to přežili. Dokážu tedy žít i s Milošem Zemanem, přestože bych na jeho místě raději viděl někoho jiného.

S čím se mi ale bude žít hůř, to je vědomí, že té většině voličů, která mu dala své hlasy, vůbec nevadilo, jak otevřeně a beze studu dokáže jejich favorit lhát. Tato evidentně většinová tolerance ke lži, pomluvě a podvodu je vskutku děsivá v národě, který si na prezidentskou standartu napsal "Pravda vítězí". Zní to dnes už jen jako hořká a krutá ironie, stejně jako když si Václav Klaus půjčí citát od Václava Havla.

Kam však směřuje národ, kterému je už pravda docela lhostejná a který svému budoucímu nejvyššímu představiteli svými volebními hlasy vzkázal "jen nám klidně lži dál, takhle se nám líbíš"? Nelze totiž ani v nejmenším pochybovat, že adresát tomu vzkazu přesně takto porozuměl a že se podle toho taky bude chovat. Jak žalostný úpadek v národě, jehož vzorem a hrdinou býval člověk ochotný dát se za pravdu upálit! Dnes je hrdinou ten, kdo dokáže lhát nejdrzeji a vůbec mu nevadí, že za jeho zády se do televizních kamer mefistofelsky šklebí profláknutý kamarádíček, jehož účast na volební kampani předtím oficiálně popřel a o jehož propojení se zločineckou mafií prý "vůbec nevěděl".

Jestli je pro mě nějaká vize ještě děsivější než představa podnapilého křupana na Hradě, tak je to vize národa, který černému říká "bílé" a bílému "černé", kde pravda a lež si vyměnily místa. Pak totiž není daleko doba, kdy každý, kdo tuhle komedii odmítne hrát, bude nepřítelem státu a jako takový bude nemilosrdně likvidován. Ty vítězoslavné obličeje a výkřiky zabírané kamerami kolem vítěze voleb dávají už tušit, jakým směrem se politika nového hradního pána bude ubírat a jaký "zákon" přijde s tímto Slivovicovým Joem.

Rád bych se mýlil, ale kdesi pod žaludkem mě šimrá taková předtucha, že ani takovéto články nová levicová vláda, jaké se nepochybně brzy dočkáme, nebude dlouho tolerovat. Ne že by snad hned vyrukovala se zavedením cenzury, ale štvanice a pomlouvačné kampaně ve stylu bývalé StB můžeme čekat docela určitě. Malou ukázku jsme konečně v posledním předvolebním týdnu už mohli vidět.