Bouře debat nad básničkou Jiřího Žáčka mne přivedla k této úvaze. Židovskokřesťanské evropské hodnoty, na které se tak rádi odvoláváme, chápou roli matky jako cosi posvátného, mluví se o zázraku zrození.

Role ženy už tak posvátná nebyla od samého začátku, kdo překročil, naveden hadem, boží zákaz? Všichni víme, že to byla Eva, která Adama svedla a zasloužila se o vyhnání z ráje. Jablko je jen metaforou, sexuálním životem se člověk opovážil sám tvořit zástupy dalších a dalších bytostí, nepotřebuje ani hlínu, natož pak něčí žebro, stačí žena, která v bolestech bude rodit, navíc bude měsíčně postižena krvácením.

Je lhostejno, zda tak je z boží vůle nebo jsme k tomu dospěli evolučním vývojem, dodnes to platí, byť bolesti jsou tišeny, nemluvě o císařském řezu a OB tamponech. „Ty se máš,“ říkala má žena při počátku menstruace, marně jsem argumentoval denním holením a povinnou vojenskou službou (té jsme se zbavili, leč ženy si dobrovolně holí dolní končetiny a vyholují podpaží, aby je mohly triumfálně ukázat v reklamě na prostředek, který zmírní problémy po tomto zákroku).

Leč konec žertování.

Utlačovaní se od počátku dějin bouřili proti utlačovatelům, většinou si dlouhodobým tlakem skutečně polepšili, pokud to zkusili revolucí, dopadli bledě (viz konce Spartakova povstání, francouzské revoluce i té říjnové, co byla v listopadu, nám se z jejích následků nepodařilo vymanit dodnes). Otroci, nevolníci, později dělníci i ženy byli zajisté velmi ponižováni ve svých občanských právech (otroci v kolébce demokracie byli z jejích plodů automaticky vyřazeni, i v našich zemích jsme čile obchodovali s otroky, nevím, proč se v těchto souvislostech mluví jen o USA), otroctví bylo postupně rušeno, objevily se odbory a posléze i hnutí za práva žen.

To vše v oblasti lidských práv, například volebního, rovného postavení před soudem i v manželství. To vše je naprosto legitimní, jsem rád, že se v té oblasti proti mému dětství a mládí hodně změnilo k lepšímu. Naproti tomu zpráva, že u nás žije 175 000 dětí v neúplné rodině, mne děsí, největší děs mám z toho, že politici a státní byrokracie mají na tomto stavu podstatný podíl a některé ženy tak ochotně a dobrovolně přejímají roli matek samoživitelek, nejsouce si většinou vědomy následků pro sebe, natož pro své děti.

Hovoříme stále o evropských hodnotách, jejichž základem je rodina , nikoli státní či soukromé sociální zařízení. Samozřejmě v dobách tzv. sociálních jistot bylo třeba, pokud chtěl člověk dvěma či více dětem zajistit slušné vzdělání, aby oba rodiče byli plně zaměstnáni. K tomu stát poskytoval jesle od šesti měsíců věku (tolik trvala placená mateřská dovolená), majíce babičku vzdálenou sto kilometrů, neměli jsme jinou volbu. Bylo to zdravotnické zařízení, cosi jako kojenecký ústav od pondělí do soboty. Jestliže se dnes zavádějí školky od dvou let věku dítěte, je to jen odklad s mizerným kádrovým zabezpečením, pokračuje pak nepřetržitě a povinně od pěti let. Říká se tomu socializace (neplést se socialismem) a příprava na školu.

Mateřská role se od padesátých let minulého století potlačuje ve prospěch státu, ale zatímco naše ženy tím většinou trpěly, dnešní se matkami cítit ani nechtějí (nechci generalizovat, alespoň ty, které jejich jménem veřejně vystupují), absolvujíce genderová studia požadují nejen změny společenské, ale také somatické, dané vybavením nejen zevními pohlavními rysy, ale i vaječníky a varlaty, a posléze souborem pohlavních hormonů.

Homosexuálních mužů a žen jsou tuším asi čtyři procenta populace, dříve byli trestáni, pak léčeni, nyní se k nim připojují nadšené průvody, neznám údaje, kolik procent lidí se cítí mužem či ženou navzdory výše zmíněnému vybavení, budiž, je možno vyhovět operačním zákrokem a hormonální léčbou, leč ani takto převratně získaná žena nikdy neporodí dítě.

A pak jsou tady ti psychicky neurovnaní jedinci, kteří se cítí být tu spíše ženou, tu mužem. Kolik jich může být procent, a přesto pomatený Obama uzákonil povinné jednotné záchody, chystá se to ostatně i jinde. Mluvit proti tomu je nekorektní, rád se stanu homofobem nebo čímkoli jiným strašným..

Obyvatelky amerických měst se vydaly manifestovat proti řádně zvolenému prezidentovi (kdo u nás zvedl zadek po posledních volbách), ale už někdo přede mnou se divil, proč neprotestují takto i proti muslimům, jejichž vztah k ženám je obecně známý a ukotvený v neměnném svatém koránu? Vida, už jsem i islamofobem.

Tyto dámy jsou uraženy, že prohrála jejich oblíbená Hillary, protože ta by jistě prosadila genderové vnímání světa. K početí dítěte není již třeba fyzického muže a ženy. Je možno odebrat směs vajíček a spermií, vybrat dvě buňky, stvořit laboratorně embryo, ale žel stále ještě je zapotřebí ženské dělohy, aby v ní vyrostl z embrya plod, a posléze porodila dítě. Zatím se neuskutečnil projekt mého oblíbeného autora Aldouse Huxleye z románu Konec civilizace, kde se pěstují děti ve hromadných umělých líhních, ani můj podstatně skromnější nápad v povídce pro vědce z knížky Hra na muže, kde se vědec sublimuje ve spermii a v jakémsi dokonalém inkubátoru oplodní vajíčko a úspěšně projde celým vývojem od embrya až po životaschopné dítě..

Dokud to feministky neprosadí, bude pro mne stále žena-matka posvátnou bytostí navzdory Vítu Klusákovi a ostatním.

Holky jsou ovšem na světě i k tomu, aby si prosadily své. Vzhledem ke kmetskému věku už se toho nedožiji.