Celá pandemie koronaviru se ukázala jako jeden velký test a je v podstatě jedno, jestli zadavetelem byla sama příroda, UFO nebo ilumináti. Otázkou zůstává: „Komu a za jakým účelem budou výsledky tohoto testu sloužit?“

Shromáždit data o chování lidí v tak ohromném rozsahu by bylo klasickým způsobem jistě mimo finanční možnosti jakéhokoli známého sociologického střediska. Oproti tomu vypuštění několika životaschopných potvůrek do testovaného prostředí snižuje náklady o několik řádů.

Přesto nás nemusí tolik zajímat, „zda se ony potvůrky rozhodly zmutovat samy od sebe - nebo jim někdo pomohl, - ze které laboratoře utekly - či byly vypuštěny cíleně a v určený čas - nebo snad utekly dříve, než bylo plánováno... atd.“

Podstatné je to, jaké ponaučení si odneseme my, kterým výsledky tohoto ‚sociologického šetření‘ nebyly primárně určeny.

Co nám tedy (mimo jiné) tento experiment odhalil?

- Společnost, jako napadený organismus, reaguje až tehdy, když se infekce rozšíří natolik, že částečně ochromí jeho běžné funkce.

- Odhalí se doposud skryté či usilovně zakrývané vady a ty zjevné se nedaří okázale ignorovat.

- Současně upoutá naši pozornost natolik, že nám uniknou jiné věci, kterých později můžeme velmi litovat.

A tak:

- Přesto, že ČR reagovala mnohem rychleji a efektivněji, než západní státy, připomněli jsme si, že naše země nemá plně autonomní (suverénní) imunitní systém, v důsledku čehož se o některá zásadní a logická opatření musí dovolovat v EU.

- Byrokratická zátěž, na kterou si společnost zvykla, se ukazuje jako smrtící a v mnoha případech nepoužitelná i pro běžný chod organismu, čemuž se její protagonisté usilovně brání. Dokonce se pokouší i v době infekce bazírovat a vydělávat na ryze formálních nedostatcích a ohánět se při tom lidskými právy. Nu což - dobře víme, že virem napadený organismus je náchylný i pro bakteriální infekci...

- Vojenské akce a přesuny uniformovaných či neuniformovaných armád pokračují i nadále a smlovy strategického významu se podepisují bez zbytečných protestů lidí, kterých se to týká. Bourání starých a stavění nových pomníků je vedle toho již jen takovou třešinkou na dortu.

Je doba vhodná pro extrémy, a tak jsme mohli býti svědky i toho, že se ve frontě před supermarketem někdo oháněl deštníkem, aby si udržel třímetrový odstup, a na druhém konci jiný pokrokový občan statečně plival na rohlíky, aby dokázal svou nezávislost a svobodu ducha.

Člověk pomalu čeká, kdy nějaký myslitel začne křičet: „Kdo vám dal právo vyvíjet protilátky? Virus má právo na život a vy jste mu ho nedali...“ Mám obavu, že na podobná témata se mohou objevit i některé podnětné diplomové práce. V rámci těchto unikátních teorií si pak třeba budeme muset solidárně znovu naočkovat v Africe řádící, ale u nás již dávno vymícené choroby.

Jako bych slyšel tenounký hlásek, jak se takový virus velmi obává, že „bude vyvinuta vakcína, která poškodí jeho výsostná práva a tím i veškeré demokratické principy, ke kterým je (podle něj) napadený organismus zavázán!“ Holt nikdy nevíme, co takové otevřené Overtonovo okno dokáže...

Záleží tedy jen na tom, zda:

- se konečně zbavíme většiny zbytečného úřednického aparátu a nesčetného množství absurdních nařízení, které chrlí ze svých útrob a zamořují tím naše prostředí víc, než exhalace proklínaných komínů

- nebo sešněrujeme naše životy dalšími nesmyslnými předpisy a naroste počet všemožných kontrolorů i právníků, kteří pomohou obyčejným lidem jejich nutnost patřičně odůvodnit.

- si začneme znovu vážit obyčejného lidského kontaktu, nestanou se z nás otroci komunikačních technologií a náš úsměv, jakož i ostatní mimiku nenahradí výmluvné emotikony.

- nebo se ještě více uzavřeme do virtuálního světa bez mikrobů a v restauracích budeme jen zírat do smartfonů se sluchátky na uších, operátoři budou sledovat každý náš pohyb a evidovat, kolikrát jsme šli na záchod. Personál u baru bude dohlížet, jestli si nepřesedáme k jinému stolu, a konverzace s opačným pohlavím bude označena za sexuální útok, přičemž na provinilce vystartuje ochranka vyškolená v Bruselu.

- se zasadíme se o svoji suverenitu a nenecháme si vnutit zákony prohlubující naši závislost na libovůli cizí vrchnosti. Vzpomeneme si na to, co je to mít vlastní obrannou a bezpečnostní politiku, o potravinové soběstačnosti ani nemluvě.

- nebo budeme ratifikovat jednu vazalskou smlouvu za druhou v naději, že se to časem nějak změní, otěže se stanou volnějšími, radostnějšími... Za poslední peníze nakoupíme předražená obrněná vozidla a stíhačky, které se proletí možná tak na slavnostní přehlídce. Všude kolem silnic budou svítit pole řepky, zatímco brambory budeme dovážet ze Španělska, česnek z Číny atd. a my se doma budeme třást, jestli ty povozy někde cestou neuvíznou.

- odmítneme podporovat všechny politické neziskovky i jejich spřátelené subjekty a ušetřené prostředky pošleme pro změnu těm, co se starají o naše nemocné a bezmocné - důchodce, invalidy a bezdomovce.

-nebo dáme přednost takovým, kdo za pomoci jistých právnických es dokázali vést arbitráž proti vlastní zemi a v době u nás vrcholící pandemie byla pro ně prioritou finanční sbírka pro Afriku a dovoz nakažených migrantů do Evropy.

Než přijde další pandemie, snad nám některé souvislosti dojdou a budeme i lépe připraveni. Už proto, že některé absurdity jsou díky ní ještě zjevnější. Jedna taková zkušenost by tedy mohla stačit. Obávám se však, že je to jen zbožné přání.

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)