S trochou nadsázky bych mohl napsat, že letošní rok je rokem mistra Jana Husa. Snad nikomu nemohlo uniknout, že jsme si v létě připomněli šestisté výročí jeho mučednické smrti na kostnické hranici. Mistr Jan svým životem i svou obětí zcela zásadně ovlivnil naše dějiny. Rozumíme mu však?
Je milé sledovat, jak si současný národ bezvěrců – i když potomků zbožných předků – stále váží křesťanského mučedníka, kazatele a reformátora církve. Méně milé je ovšem vidět, jak je jeho odkaz zploštěn a zplošťován na jakýsi boj za vlastní přesvědčení. Je to nejen velmi povrchní, ale vůči Husovi dokonce urážlivé. Je třeba jasně říci: Jan Hus nebyl bojovníkem za vlastní přesvědčení. Bojovat za vlastní přesvědčení dokáže nejen hrdina, ale i kdejaký namyšlenec, vzpurník nebo nevychovaný fracek. Na tom často není vůbec nic obdivuhodného.
Naopak je třeba jasně říci: Jan Hus byl bojovníkem za Boží pravdu. Tedy za Boží přesvědčení. Vnímáte ten obrovský rozdíl? Rozdíl mezi „má“ pravda a „Boží“ pravda. Je to rozdíl mezi uctíváním mého „já“ a mezi uctíváním Boha. Už chápete, kde vzal mistr Jan sílu podstoupit tak hroznou smrt? Proč dal přednost vlastnímu upálení před zrazením Pána Boha? A právě v tom je Jan Hus „nemoderní“. Moderní člověk má totiž za boha jen sám sebe. Ovšem v tom je zase tragicky „nemoderní“ sám člověk vůči Bohu a věčnosti.
Tato současná mělkost v chápání odkazu Jana Husa mi připomíná, jak byl slavný spisovatel a profesor C.S. Lewis pobouřen podobným „moderním“ přístupem k Ježíši Kristu, který Ježíše chápe jako velkého a moudrého učitele mravnosti, ale ne jako Boha. Cituji: „Někdo, kdo by byl pouhým člověkem a říkal to, co Ježíš (pozn.: že je Boží syn, spasitel světa, jediná Cesta k Bohu), by nemohl být velkým mravním učitelem. Byl to buď šílenec, srovnatelný s někým, kdo tvrdí, že je sázené vejce, nebo ďábel z pekel. Musíme si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona. Anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu.“
Po vzoru C.S. Lewise bych mohl napsat: můžete Janem Husem pohrdnout jako bláznem, který se nechal kvůli neexistujícímu Bohu upálit. Nebo můžete po vzoru Jana Husa hledat Pravdu a svůj život podřídit živému Bohu. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že Jan Hus byl bojovníkem za svou pravdu.
Na závěr bych se vrátil k Husově modernosti či nemodernosti. Hodnocení nechám na každém z vás. Vyberte si tedy, co se vám zdá lepší: zda být moderní vůči (sou)časné společnosti, nebo vůči věčnému Bohu.
Autor je duchovní Křesťanského společenství K. Šenov