Dle sociologů každá válka mění mentální mapy, stereotypy a předsudky. Pojem mentální mapa poprvé použil Angličan Anthony Buzana v 60. letech minulého století a upozornil, že do takové mapy se nám otiskují jednotlivé oblasti podle toho, co jsme se od dětství o jednotlivých zemích dozvěděli či jaké zkušenosti jsme s nimi udělali.

Na zlomu předminulého a minulého století se říkalo, že politika Francouzů je o odplatě a kolonialismu, politika Angličanů o tahu pěšcem na světové šachovnici, Němců snahou stát se důležitějšími a o Rusku, že stále opakuje stejný model: Car Mikuláš byl despota a zemřel přirozenou smrtí a na jeho syna, vzdělaného reformátora Alexandra II., byl spáchán atentát. O monarchii se psalo, že nikdo předem neví, co bude.

Naše generace, která přišla do školy po dvou světových válkách, rozeznávala různé útvary: Skandinávie nám připomínala běžícího psa, Itálie botu, Rusko buldoka s vyplazeným jazykem, které požralo nové státy vzniklé po první světové válce, Československo připomínalo mloka zakousnutého do Německa, které pro nás bylo těsně po válce jen černou dírou.

A podobně invaze Ruska na Ukrajinu, s krycím názvem mírová mise, mentální mapu Evropy již překresluje: Rusko se v mnoha hlavách lidí proměnilo v chamtivého medvěda, kterému teče krev z huby i z pařátů, evropské státy přestaly na sebe cenit zuby a semkly se, jak to činí zvířata za povodní na jedné kře. Jen Maďarsko, jak píší média, vyměnilo levnou naftu za ukrajinskou krev. I když takový stav netrvá dlouho, v lidech zůstane zkušenost.

Stereotypy jako termín použil poprvé Američan Walter Lipmann v roce 1922 a představují běžnou formu předsudků. Lidé o nich většinou nepřemýšlejí a užívají je automaticky, berou je jako axiomatické pravdy.

A právě pomocí předsudků si konstruujeme sociální realitu. Protože střední Evropa měla za sebou zkušenost uzurpátorství nejprve z Vídně, pak z Berlína a po válce z Moskvy, měla velké potíže po vstupu do Evropské unie pochopit, co to je sdílená suverenita, a později, při běženecké krizi, co je to solidarita.

Důvodům těchto neshod, za kterými byl rozdílný historický vývoj, stará Evropa nerozuměla. Ruský brutální útok na Ukrajinu staré stereotypy, že střední Evropa do Evropské unie nepatří a naopak že stará Evropa nám zase něco vnucuje, neuvěřitelně rychle díky společnému nebezpečí se proměnily a probudily v nás schopnosti a vůli, které jsou zapotřebí ke každému vítězství.

A zároveň nám Vladimir Putin připomenul, že jsme měli o Rusku iluzi a že se za poslední desetiletí moc nezměnilo. A že platí to, co říkali naši dědové, že dlouhotrvající ruské nevolnictví a svou nedostatečnost Rusové vždy nahrazovali mesiášským komplexem a snahou cenit zuby a zvětšovat svá území.

Potvrdil to i výsledek ruské agentury Levada Center: Putinovy kroky podporovalo v březnu 83 procent Rusů, před měsícem to bylo jen 71 procent.