Je zajímavé, jak se v médiích v poslední době diskutuje téma svobody. Jeden český politik si např. nedávno posteskl, že všudypřítomné oklešťování osobní svobody se dá těžko nějak měřit. Jeho jméno prozradíme až ke konci. Ale přidat přesnou stupnicí nesvobody mohu hned.

Již jsme si mysleli, že nemůžeme klesnout hlouběji, když přišlo nařízení o plastových víčkách. Abych se nepokecal při pití jogurtu, pořídil jsem si na ně speciální nůžky. Ale i tak mi zbývá jeden bod pro moudré hlavy, které to vymyslely.

Kam dát dva body bych donedávna nevěděl, když tu nějaké ministerstvo přišlo se zákonem o zálohování tavných lahví. Podle toho, co o tom vím, je to na životní prostředí spíš útok, nehledě na naše peněženky. A o to zřejmě jde. Ještě, že pitnou vodu piju z kohoutku.

K svobodě patří volnost pohybu, vlak (letos máme zhruba 220. výročí první parní lokomotivy) a auta (~140. výročí). Naše železnice necháme na jindy (zpoždění je způsobené mimo území ČR), Ale politikům všech stupňů a dopravním mužíčkům na radnicích připomínám, že nejen chodci, ale i řidiči jsou živí tvorové. Za přehnaná silniční omezení i očividné schválnosti si tři body zaslouží.

Kdysi se dalo s přáteli popovídat, založit účet v bance, v klidu číst ve vlaku, nebo se vyčůrat bez mobilního telefonu. Nebo to stále ještě jde? V každém případě posílám pomahačům této digitální závislosti čtyři body.

A když už jsme blízko internetu, kolik dát vývojářům, kteří z kdysi pěkných stránek udělali vlezlé platformy, nárokující si člověčí duši i data. Polovičatá regulace z kradení identit udělala tragickou frašku (Přijmout všechny cookies nebo jen „nezbytné“?). Jen aby taky zbylo na ostatní jim dáme pět bodů. Vyzvednout si je mohou za mírný poplatek, po registraci a ověření hesla.

Osobní lékařské prohlídky sice nedávno ministerstvo omezilo, ale soudružky doktorky a mnozí zaměstnavatelé se jich drží jako klíště. (Jako bych teď slyšel svou tetu: Počkej, blbečku, až ti něco bude.) Jenže, milý Sancho, svoboda je jedním z nejcennějších darů, jež nebesa poskytla lidem, nechtěné zdravotní „péči“ dávám šest bodů.

A zač bychom stáli, kdybychom neocenili naše experty kovidisty, rouškaře, cenzory a lockdownisty. Tři roky soustavných lží a jediné slůvko omluvy neslyšíš. Zřejmě je rána ještě čerstvá, ale jestli si někdo myslí, že umělá hysterie a zneužíváni moci v čase (byť skutečné!) epidemie v lidech žádnou stopu nezanechalo, tak se mýlí. Také lékaři by se třeba mohli zamyslet nad základními dogmaty, např. užitkem a náklady očkování obecně. Ale máslo na hlavě máme všichni, očkovat se, aby nás pustili do řeznictví ... dejme si zpětně sedm bodů.

V naší rodinné kronice jsem se dočetl, že ne úplně dávní předkové ještě svítili loučemi. Tak to dříve bylo, jak se objevilo něco lepšího, třeba žárovka, hned na ní lidé přešli. Ovšem klimatičtí aktivisté na zdravý rozum a dobrou vůli nevěří, teď budeš topit elektřinou, teď si zateplíš fasádu... vždyť vědci jsou si jistí, že ..Mimochodem, vůbec si nejsou jistí, a člověka, který o sobě nepochybuje, bych označil úplně jiným slovem. Každopádně, milí zachránci mojí planety, to máte za osm.

Promoklé v Alpách v dešti nás míjí traktor. Možná nás chce svézt. Ale rakouský myslivec má jen jednu starost: jestli mu náhodou nesbíráme houby. Nebo z letošního léta: Přijíždíme do Bochumi. Jakmile zastavujeme, abychom našli cestu do hotelu, německá policistka nás vypakuje z místa, kde se údajně nemá parkovat, takovým způsobem, že nás ten den přejde chuť přinejmenším na večeři. Tím se chce říci: vize Jiřího z Poděbrad o svobodném společenství Evropských národů je pěkná, ale musí být založena na reálných základech. A každodenní regulace z Bruselu ničící ekonomiku, chutně se zakusující i do umění a vědy, nic neslepí. Pak už platí jen to, co říká Ghándí: Špatná vlastní vláda je vždy lepší než jakákoliv cizí. Devět klausů, tedy pardon, bodů Evropské komisi.

A kdo jich dostane deset? Tak schválně, kdo to všechno umožňuje, volá po zákonu na to i ono? Řekněte mi, jak mám vychovávat děti, co mám dneska vařit, jak mám léčit rýmu, jak získat nejvíc kamarádů, kolik kilometrů mám uběhnout, abych žil věčně. Je to tak, jsme to my všichni. Jsou živočichové, kteří v průběhu života ztratí mozek. My si alespoň uvědomme, že všechno něco stojí.