Kdyby Mistr Jan Hus nebyl ochoten a neměl odvahu bojovat za poznanou Pravdu až do krutého konce, ubíraly by se české duchovní dějiny poněkud jinými cestami.

Přiznejme si: naše historie nebyla po smrti statečného kostnického mučedníka ani přímočará, ani černobílá, ani zářivá. Naopak: jednalo se o historii komplikovanou, z mnoha důvodů krvavou. Co je nejhorší - ve jménu křesťanské víry byly páchány ohavné nekřesťanské skutky.

Za nic z toho ovšem mistr Jan odpovědnost nenese. Je pro náš život vzorem – vzorem ochoty a odvahy. Je inspirací i pro naši dobu. Pro každého z nás.

Jeho život – to je výzva. Nebát se prosazovat věci, které považujeme za správné. Nebo se o to alespoň pokusit. Ne vždy budeme mít pocity vítězů, často zůstaneme sami a nepochopeni. Přesto stojí za to vnímat tichý hlas vlastního svědomí. Poslechnout jej – a nezradit sebe sama.

Právě na to myslím ve výroční den Husova upálení.

Nicméně: je to jedno nepřehlédnutelné „ale“.

Mistra Jana si hluboce vážím, ale nemohu si jej idealizovat. Ne se všemi jeho pohledy se mohu ztotožnit, jmenovitě jde o nebiblický vztah k Marii, Ježíšově matce. „Jí tedy hned po Kristu máme sloužit,“ napsal Mistr Jan, ačkoli pro to neexistuje jakýkoli biblický podklad. Je-li středobodem našeho uvažování o Husovi pravda, pak ji nelze zamlčet ani v této věci.

Cítíme zde rozpor. I v tom, co jsem napsal. Hus má být vzorem, to jistě. Ale i ve svém „mariánském omylu“? Nikoli. Co ale s naznačeným dilematem?

Není to tak složité. V duchu apoštolových slov „všechno zkuste, co dobrého je, toho se držte“. Prostě v bratrské lásce a ve vší pokoře musíme symbolicky říci: „Nejmilejší Jene, v otázce Ježíšovy matky učí Bible něco jiného, než to, co můžeme označit jako mariánský kult, který posléze vygradoval do obludného modloslužebnictví.“

Jak patrno, ani Hus nebyl dokonalý. Jako římskokatolický kněz sdílel v podstatě bez odporu jednu část nebiblického učení papežské církve, ačkoli v mnoha jiných se postavil zásadně a správně proti. Degraduje se tím je velikost? Za sebe musím říci: v žádném případě. Vždyť i Luther, Kalvín nebo třeba Komenský se v dílčích záležitostech mýlili – a přesto jsou nekatolíky vysoce respektováni. Stejně tak Mistr Jan.

Požehnána buď jeho památka.