Zdá se, že lidská hloupost je věčná a nikdy nás neopustí. Je totiž naší součástí. Jsou lidé chytří, zdánlivě chytří a lidé hloupí. Není to jen záležitost IQ nebo genomu, jak by se zdálo. Vzdělání dost pomáhá, ale před hloupostí nejsou imunní ani lidé s akademickými tituly. Co je charakteristické pro hloupost? Neschopnost sám jevy analyzovat a raději přejímat mínění jiných. A navíc ho šířit, protože hloupost se ráda předvádí. Být důvěřivý a nepochybovat. Tedy ani sám o sobě.

S tím, že je Země placatá, asi neuspějete u vysokoškoláků, zato s řadou katastrofických teorií ano. Ony totiž nepostrádají fenomén překvapivosti a zajímavosti. A také nás nějakým způsobem zpravidla ohrožují. A negativní zprávy se šíří historicky řádově rychleji než ty pozitivní. To proto, že nás chránily. Teď, když jsme v relativním bezpečí, si v nich libujeme. Neodvažuji se spekulovat o podílu hlouposti v naší populaci. Ono je snazší a pohodlnější být hloupý. Mohl bych narazit, protože jistě se blíží doba, kdy parlament schválí zákon na obranu hlupáků a jejich jinakosti.

Uhněme proto raději do historie. Jen v Evropě se střídala období osvícená a tmářská. Začalo to starověkým Řeckem. Tehdy lidé přemýšleli a položili základ pozdějším vědám, sportu i válečnickému umění. Na ně navázal Řím a vytvořil efektivní moderní říši. Ale velká centralizace byla postupně na úkor svobody a rozvoje. Vyčerpala se. Barbaři Řím překopali a spolu s křesťanstvím vytvořili středověk. Ten moc svobodomyslný nebyl a také rozumu a vědám se moc nedařilo. Společnost příliš svazovala centrální ideologie – křesťanská víra. Přinesla mnoho dobrého, ale pokroku příliš nepřála. Lidé nepřemýšleli, jen věřili. Změnilo to až osvícenectví, se svým návratem k antice. Následoval bouřlivý myšlenkový a pak i technický rozvoj. S dvacátým stoletím však překotný rozvoj vedl ke dvěma světovým válkám a dvěma totalitním ideologiím, které z hlouposti těžily. Přesto jsme se radovali z osvícených a svobodných šedesátých let a pak devadesátých po rozpadu komunizmu. Zato dnes to opět zabředává do korektního liberalismu, kdy rozum pláče. A jeho kolébkou je Západ, ten Západ, který v minulých stoletích vybudovat efektivní technickou i demokratickou civilizaci. Onemocněl, možná i zhloupl.

Třeba je to fyzika a hloupost je nezničitelná, podobně jako energie, jen se transformuje do různých podob. V některých obdobích je více viditelná a v jiných méně. Ale stále někde dříme a čeká na svoji příležitost. Nemůžeme se jí zbavit, tak jako se nezbavíme hořkého jako protipólu k sladkému. Bude tu stále s námi a my se s ní musíme naučit žít. Ignorovat ji a minimalizovat. Snažit se ji zase na pár dekád uspat.