D. Stirsky 21.10.2019 10:56

To je fakt neuvěřitelný žvást. Autor by si měl přečíst třeba knihu Job. A jak ví, že Gott měl bolesti? To, že Duka se chvěl nedočkavostí, jak se při mši zviditelní a jak na jeho pokyn bude premiér či prezident činit, co on řekne, to je ale pravda,.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 21.10.2019 10:55

Ano, dalo by se říct, že stěrače se nehlásí. To je právě to, co mě na světských pohřbech deptá. A ještě to hlásej pateticky, protože sice (jsme) opustili náboženskou rétoriku, ale ponechali (jsme) k tomu ten rituál.

Ano, každý to vnímáme, cítíme jinak. Proto i když chápu autorovo rozčarování, protože jsem něco podobného zažil, nemyslím si, že kdokoliv z nás může druhým upírat jejich rituály či víru. Jen se jich nemusíme účastnit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 21.10.2019 10:47

Zato VÍRA jde většinou definovat velice jednoduše. Hlavně ta SPRÁVNÁ VÍRA! V tom problém nevidí prakticky nikdo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 21.10.2019 10:44

Zaplať pánbůh, že těm náboženským rituálům absolutně nerozumím. Co bych si já, neznaboh, s takovými zbytečnými kravinami vůbec počal? A když už je někdo požaduje, tak tady od toho máme přece ty odborníky, no ne? Svůj k svému...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 21.10.2019 10:38

Hm, no víte, ale proto, "že někdo už není, ale zůstává s námi v našich srdcích", tak ona na to ta slova vlastně nejsou potřeba. Ona to je totiž realita, na rozdíl od těch pobožných tanečků postavených na víře a slibech v bůhví co. Alespoň já to tak rozhodně cítím. Je to podle mne totiž hlavně o tom konkrétním člověku, nikoliv o libovolném Bohu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Köhlerová 21.10.2019 10:11

Naprostý souhlas. A proč by to církev nedělala, když to tolik vynáší a bude vynášet, protože těch zabedněných a jednoduchých (já bych řekla - pitomých ) lidí, kterým chybí trocha racionality a normálního uvažování, je pořád dost a dost. A nám ostatním zbývá jen žasnout nad nebetyčností lidské blbosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Valenta 21.10.2019 9:58

Snad jen ta mše nemusela být ve Vítu, jinak jen ukázka komunizmem pokřivené vidění světa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vavrochová 21.10.2019 9:36

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Remeš 21.10.2019 9:16

Přijde mně, že autorova nenávist vůči katolické církvi pramení z mnohem hlubších zdrojů, než z pouhého pohledu na katolické pohřební obřady. Pokud rodina a nejbližší Gottovi přátelé chtěli, aby se v rámci těchto obřadů mohli se svým blízkým rozloučit, proč jim to vyčítat? Že nějakému panu Jiřímu Macků se tyto obřady nelíbí, přece nemůže být pro Gottovy nejblišší relevantním kriteriem. Každý má přece svobodu si zvolit pro rozloučení s milovaným zesnulým tu formu obřadu (případně ne-obřadu), s kterou on sám nejvíce souzní

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Svoboda 21.10.2019 9:05

Černoprdelník je výraz použitý ministrem vnitra Antonínem Švehlou. Vztahoval se na bezpáteřního lidovce Šrámka, není co dodat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Tichý 21.10.2019 8:42

Tak nejak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Dvořák 21.10.2019 8:42

Kdyby černop....... setinu starostí, co mají o mrtvoly, věnovali živým, než umřou, udělali by líp. A ne cákat svěcenou na hlavně děl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Hrbek 21.10.2019 7:33

Není to tak dávno, co církev katolická odmítala zádušní bohoslužby těm kteří se dávali zpopelnit a tvrdila, že takový člověk umírá ve hříchu.

Ještě v polovině dvacátých let platila dogma,že člověk byl stvořen ze země a do země se musí vrátit, že Kristus byl pohřben do země, že spálení je trest za zločiny a že spálený člověk nemůže vstát z mrtvých.

Později dospěla však církev k názoru, že by bylo dobré, nad výnosnou propagační "pohanskou" show oko poněkud přimhouřit. Ale i nadále platí zákaz uchovávání popelu zemřelých mimo posvěcená místa, nebo dokonce jeho rozptylování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 21.10.2019 7:24

Zásadní problém je v tom, že jen těžko lze definovat KDO? nebo CO? to vlastně ten "Bůh" je.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Svoboda 21.10.2019 7:24

Velmi výstižné pojednání.Veškeré církekvní pozlátko včetně velkoleposti katedrál slouží k ohromení prostých, jednoduchých lidí.Nemluvě o tom,že veškerá božstva jsou výplodem lidského mozku.Jsme jen živočišný druh,rozmnožující se stejným způsobem jako opice. Jen katoličtí kněží to mají jinak...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 21.10.2019 7:17

Dobře a roztomilou češtinou bez chyb (žádné jsem neviděl) napsaný příspěvek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 21.10.2019 6:52

Tohle je zajímavý a hodně intimní článek. Který hodně vypovídá o vztahu autora k církvi, náboženským tvrzením a kultuře, o jeho víře či nevíře v podobu toho, co je po smrti.

Zádušní mše jsem se nikdy nezúčastnil. Zúčastnil jsem se několika obyčejných, světských pohřbů, bez účasti církve. Mé dojmy však byly autorovým kupodivu dost podobné, v mnoha ohledech. Tak, jako autorovi připadají ofenzivně prázdná slova o setkání či koncertě v nebi, připadají mně stejná slova o tom, že někdo už není, ale zůstává s námi v našich srdcích. A k tomu ta možná prázdná rakev, roboticky zajíždějící do podlahy, uměle působící květiny a umělé osvětlení, reprodukovaná hudba...

Jak může tak odlišná zkušenost vyvolat tak podobné pocity rozčarování a nechuti? Je to tím, že jsem svým způsobem věřící a na světském pohřbu mi chyběla slova o Bohu a nebi, tak jako autorovi tam překážela?

Nemyslím si to. Osobně se domnívám, že jsou věci, na které žádná slova nestačí. Které se dotýkají těch částí naší duše/nervové soustavy, které neuvažují v abstraktních pojmech slov. Těch částí, které nám připomínají, že smrtí právě všechna slova, pozemské rituály, kulturní a náboženská specifika, všechen ten mentální mumraj, končí a/nebo přecházejí do zcela jiné formy. A ať už si u smrtí otřesených pozůstalých přihříváme jakoukoliv polívčičku, ať náboženskou nebo ateistickou, výsledek mnohdy vyzní kysele a pokrytecky. Tím spíš, vysílá-li to televize.

Méně je někdy více. Naše životy jsou filmy s otevřeným koncem. Odcházíme do ticha, ze kterého nemáme žádné prokazatelné reportáže, ve kterém nevidíme nic a je tam potenciál všeho.

Je to však na nás, jak se chceme rozloučit s těmi, o které jsme přišli. Na mě, na autorovi článku, na každém. Nikdo nás nenutí účastnit se rituálů druhých. Nemůžeme jim však diktovat, jak to mají dělat. Čemu mají věřit. O čem mluvit a o čem mlčet.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Bruner 21.10.2019 4:06

víra je nepřekonatelný příkop mezi věřícím a bezvěrcem. Tam kde nelze dát důkaz existence či neexistence, nastupuje víra či nevíra.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 21.10.2019 0:35

Vážený pane, to sdělení, že jste byl jednou v katolickém kostele, jednou jste se podíval na zádušní mši v televizi, že jste nevěřící a vůbec nerozumíte náboženským rituálům, jste mohl napsat takto stručně jednou větou (nebo jste si to mohl nechat pro sebe a nepředvádět se na internetu).

• reagovat
• nahlásit příspěvek