Značná část fenoménů, jevů a procesů na naší matičce Zemi se řídí statistickými zákony. Tyto jevy a procesy se kvalitativně dají popsat určitými veličinami a tyto veličiny se pak kvantitativně dají vyjádřit více-méně přesnými jednotkami. A tak každý lidský jedinec se dá popsat nejen výškou a váhou (přesněji hmotností), ale i inteligencí, která se dá vyjádřit například inteligenčním kvocientem.

Geniální matematik Gauss u před dvěma sty lety objevil statistické zákonitosti, které popsal známou křivkou, která je po něm pojmenována. Má tvar jakéhosi zvonu a dává do souvislosti určitý jev s četností jeho výskytu. Například – v grafickém znázornění inteligence jisté populace se na vodorovnou osu vynáší inteligenční kvocient a na svislou osu jeho četnost v procentech. Gaussova křivka pak může být různě vysoká, různě plochá, různě strmá a může být i nesymetrická, tedy nakloněná na některou stranu. U naprosté většiny jevů a procesů pak platí, že četnost extrémních hodnot, ať už malých nebo velkých, se minimální a největší četnosti kumulují kolem jakéhosï středu - průměru. Doufám že mi dají za pravdu psychiatři a další odborníci, když budu tvrdit, že takovouto křivkou lze popsat i inteligenci celé naší populace!

A tak uznejme, že v každé populaci je jisté velmi malé procento lidí s inteligencí minimální, přes lidi poněkud pomalejšího vnímání roste četnost lidí s inteligencí průměrnou, kterých je nejvíce, a po kulminaci opět četnost lidí s inteligencí nadprůměrnou klesá, přičemž géniů je opět jen nepatrné procento, spíše jeho zlomky.

I když se mi příliš nelíbí tradiční rozdělení lidí – tedy spíše voličů – na „pravičáky“, „levičáky“ a „střeďáky“, musíme se smířit s tím, že se to tak kdysi zavedlo a zatím s tím těžko něco uděláme. Nejhorší je, že tyto tři kategorie nejsou přesně definovány nikde na světě a u nás – no škoda slov! Za pravicového se pokládá člověk, který se chce a dovede postarat sám o sebe a za levicového naopak ten, který se tu více - tu méně spoléhá na pomoc druhých. Vraťme se ale ke Gaussovým křivkám. Hádejte, kterých lidí je zejména u nás více?! Domnívám se, že z mnoha důvodů je křivka rozložení četnosti lidí pravicových a levicových

(dle výše uvedené „definice“) bohužel značně nakloněna nalevo! Opravdu pravicově většina lidí asi přemýšlet nemůže, a to z mnoha subjektivních i objektivních důvodů. Naopak a opět bohužel, je pro asi většinu lidí pohodlnější a přijatelnější nechat za sebe přemýšlet jiné!

Zdálo by se, že i u nás se většina našich občanů na křivce rozumové potence i na křivce pravo-levých preferencí pohybuje právě kolem středu, ale vlastně po každých volbách se mluví pouze o pravici a levici! Je velkým paradoxem, že často se mluví o jazýčku na vahách, i když by statisticky měl hrát střed nevětší roli! Dále je často zmiňováno politické kyvadlo – pravice – levice. Toto přirovnání je docela přijatelné, jen je chyba, že zatím ani pravicové ani levicové vlády to kyvadlo pořádně nerozhoupaly! Stále si totiž do svého čela volíme velmi nerozhodné politiky a je otázkou, zda máme jiné!

S nápravou musíme už konečně začít každý sám u sebe, což je pravicové, a přitom bychom měli být i solidární s potřebnými (ale jen s těmi opravdu potřebnými), což je levicové.

Bylo by ideální, kdyby nevoliči patřili na chvost křivky, kde se nachází menší nadělení shůry, jak se kdysi hezky říkalo, a naopak aby zvoleni byli jen ti, kteří patří právě na druhý konec Gaussovy křivky. Dovolím si tvrdit, že kdyby se nám toto povedlo, pak by se k všeobecné spokojenosti asi vyřešily i zatím neřešitelné problémy! Kéž by se i politika řídila přírodními zákony!