Titulky zahlásily - Primátor Bém pokořil Mt. Everest.
Už se těším na ten mediální kolotoč po jeho návratu - Pokořitel nejvyšší hory světa se vrací. Koho pokoří teď? Pokořil Everest, ale s opozicí na radnici si neporadí? Kdo pokoří pokořitele?
Stát na Everestu musí být krásné. Bémovi trochu závidím a nezlobím se na něj, že ponechal na pár týdnů otěže na radnici někomu jinému. Lidé jsou ve svých funkcích nahraditelní a Praha už se vyrovnala s daleko většími dějinnými kataklyzmaty, než je zmizení primátora z úřadu kamsi do štítnatých krajů. Dobrá věc se podařila.
Ovšem k očekávanému mediálnímu kolotoči se zde vyjadřovat nechci.

Takže teď honem k tomu, co mi na tom vadí.
Přetrvávající tendence novinářského stavu ohlašovat podobné úspěchy lidského ducha titulky hlásajícími pokoření hor, lesů, vzduchu, vody, oceánu a veškerého přírodního dění. Neumím si vysvětlit, že i 18 let od onoho postávání se svíčkami na Národní třídě, kdy jsme ukončili vládu poručníků větru a deště, podobný způsob vyjadřování přetrvává.

Abych to vysvětlil. Horolezec stojí na hoře, směje se do objektivu, drží zdvižený palec, zapichuje praporky a je mu krásně. Nuže dobrá. Je to skvělé, přejme mu to. Ovšem po několika minutách se holt musí pakovat pryč, protože přece jen podmínky na takové masivní hoře se neslučují s dlouhodobě udržitelnou existencí člověka. Ten musí vcelku brzy odejít i se svou výbavou, zůstane po něm pár stop, které během chvile zmizí, zaváty poryvy větru a panensky bílým sněhem. Člověk odchází a hora zůstává jaká byla předtím.

Tím se dostávám k otázce, kde je ono pokoření? Jaké pokoření? Jsme opravdu tak zpupní? Nebo jen hloupí? Já vidím horu nepokořenou, po věky trvající, které je jaksi jedno, který mravenec právě šplhá po jejím úbočí. Nevidím horu skloněnou, padající na kolena. To člověk pláče dojetím, ne hora.

Možná se může zdát, že poněkud nadsazuji význam slov užívaných v novinářském slovníku. Že dělám z komára velblouda. Zabývám se detaily.

Mě ovšem takový detail přijde jako výkladní skříň, když se před ní zastavíme, můžeme vidět odraz sebe sama. Někdy je to obraz lehce panoptikální.