18.10.2021 | Svátek má Lukáš


Diskuse k článku

ÚVAHA: Demohamedizace islámu

Lze dávat pojmům nové, lepší obsahy? A lze naopak zprznit krásný jazyk, vzletné ideje, věrnou symboliku či přesnou liturgii obsahy temnými a falešnými? Otázky zdánlivě kavárenské, důsledky jejich odpovědí však zásadní.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
T. Bílek 6.1.2016 0:00

Zaskočení

Někteří z Vás mě poněkud překvapili, neboť mi podsouvají, co jsem vůbec nenapsal. Vůbec si totiž nemyslím, že by islám byl reformovatelný ve smyslu, jak lze reformní přístupy vidět na půdorysu křesťanství (tedy hledání a tušení jeho původních obsahů). Reforma křesťanství nemusí být nutně na úkor autenticity (spíše by tomu mělo být naopak), avšak re-interpretace islámu je možná pouze na úkor jeho autenticity (resp. Koránu, resp. jeho legitimních exegetických přístupů). Můžeme "ukrást" pojem islám, ale už to nebude onen "islám" v pravém (ortodoxním šíitském/sunnitském) slova smyslu. Ano, zůstanou z něho jednotlivosti, avšak ve zcela jiném ideologickém a duchovním kontextu. Pro názornost uvedu opačný model: pokud by se podařilo nositelům pojmu "křesťanství" přesvědčit okolní společnost, že je toto učení kompatibilní s učením komunismu, podařil by se těmto nositelům husarský kousek - ovšem pro správné pochopení Božského poselství člověku by to byla velká rána (budiž řečeno, že podobné směry pochopitelně existují, jsou však z evropského pohledu marginální). Mějte také na paměti, že článek je teoretickou úvahou, nikoliv praktickou výzvou k demohamedizaci ( z prognostického hlediska je tato naopak spíše pravděpodobná)

R. Brzák 6.1.2016 12:24

Re: Zaskočení

V mnohém se shodneme. Avšak základní rozpor, který buduje otázku, proč se vůbec takovou teorií zabývat, je v pohledu na byť teoretickou možnost islám reformovat zvenčí. Reformace nutně musí vycházet zevnitř islámu. Pokud se tedy nechceme stát muslimy, těžko můžeme dělat něco jiného, než vytvářet vnější rámec, ve kterém se islám vyvíjí. A protože je přirozeností jakéhokoliv mocenského systému (jímž islám je) expandovat do volného prostoru, abychom jej ovlivnili v pro nás žádoucím směru, nezbývá než mu vytyčit velmi přesné hranice. Hranice tak ostré, že v mnohém budou překračovat současné pojetí humanity a zcela jistě půjdou přímo proti multikulturalismu. Pro jejich nastavení musíme pochopit, co je základním kamenem rozdílu mezi naší společností a společností islámu. Tímto základním rozdílem je strach, na němž je budováno odevzdání se vůli Alláhově. Pakliže budeme chtít ovlivnit islám, musíme si uvědomit, že strach plodí další strach. Na strach má islám jasnou odpověď. Protikladem ke strachu, "lékem" na strach i základním kamenem naší společnosti je láska. Proto bychom měli hledat cestu, jak být vůči islámu, nebo spíše muslimům, tvrdí a laskaví zároveň. Stejně tak, jako otec vůči svému synovi, chce-li, aby z něj vyrostl svobodný a odpovědný jedinec. Toto vyžaduje po naší společnosti, tedy i po nás jednotlivě, mimořádně odpovědný a dlouhodobě konzistentní přístup. Kdo ví, jsme-li jej v budoucnosti schopni.

R. Brzák 6.1.2016 12:31

pokračování

V dnešní době, vzhledem k tomu, jak snadno se vzdáváme své svobody (a tudíž odpovědnosti) ve prospěch mocenských systému budovaných na strachu, tedy států a nadstátů, o tom pochybuji.

Ve své reakci ze včerejška nadhazuji částečně z žertu možnost naší "muslimizace" jakožto prostředku k infiltrování islámu našimi postoji zevnitř. Pravdou ale je, že chci-li, aby mi nechápající a vystrašený oponent porozuměl, je i na mně, abych hledal dorozumívací prostředky, které jej na jeho stupni pochopení osloví. Z mého pohledu - a netvrdím, že není ztřeštěný - je pro mne snadné být muslimem i křesťanem zároveň - ovšem s použitím logiky a s jasnými cíli. Tak nějak bych viděl Vaše "vykradení" islámu. Ostatně, vykrádáním Kristova odkazu vznikaly mocenské systémy i v křesťanské historii - a do dneška to zanechalo rezidua v podobě dogmat i postojů naší společnosti k mnoha aspektům života. Přestože je lze chápat, znamenali a znamenají ústupek od hodnot svobody a odpovědnosti, potažmo života a tedy i lásky k životu. Vyjádřím to ve zkratce - základní odkaz Ježíše Krista jsme si zredukovali na "miluj bližního svého". Přičemž "jako miluješ sebe samého", ze kterého plyne "miluj sám sebe, tedy svůj život se vším, co ti přináší", je pro ta tři první slova stěžejním popisem a vymezením.

A tak z naší lásky k muslimům, kterou chci umět cítit, vyplývá odpovědnost být vůči ním tvrdý, pokud ohrožují naše hodnoty.

T. Bílek 10.1.2016 22:48

Re: pokračování

S tím, co píšete, nemám problém a v podstatě souhlasím. Je tedy v mém článku konkrétní tvrzení, které se Vám jeví jako nepravdivé? Případně, vidíte v něm nesprávně postavený důraz?

T. Bílek 6.1.2016 12:33

Re: Zaskočení

Jen oprava: poslední slovo mého diskusního příspěvku mělo být samozřejmě "nepravděpodobná."