ÚVAHA: Decision fatigue aneb Únava z rozhodování
Nikdo zřejmě nezpochybní, že běhat je mnohem zdravější než ležet na gauči. Ale to přece neznamená, že by běžci byli lepší než ti, kteří se rádi povalují na svém gauči. Tím spíš, že každý normální člověk má v oblibě obojí.
Zrovna tak je to s volbami. Někdy je děláme a někdy prostě ne. A je to úplně v pořádku.
Žijeme ve svobodné a bohaté společnosti a pokud jde o volby v tom nejširším slova smyslu, děláme jich každý den obrovskou spoustu, protože reálně máme téměř v každé situaci spoustu nejrůznějších možností.
Jedna americká studie z roku 2007 zjistila, že jen ohledně jídla udělá člověk přes 200 rozhodnutí denně, často aniž by si to uvědomoval. Celkové číslo je ještě mnohem vyšší, odhady mluví o několika tisících rozhodnutí každý den. Nepředstavitelné! Většinu z nich si samozřejmě vůbec neuvědomujeme, jde o naprosté drobnosti a děláme je v režimu autopilota.
Kromě těchto automatizovaných mikrovoleb (udělám si kávu nebo čaj, odpovím na tento e-mail nebo ne, vezmu si tuhle nebo tamtu košili) existuje něco jako strategické volby. Týkají se oblastí jako je bydlení, práce, partner nebo politika. Tady musíme toho autopilota vypnout a pořádně přemýšlet, jinak se může stát, že budeme bydlet v domě, který nám nepatří, přijmeme práci, která nám nedává smysl, začneme žít s člověkem, který se k nám nehodí nebo zvolíme do funkce politika, který je neschopný, hamižný a trapný.
Další věc je, že v době, kdy se máme rozhodovat, nemáme pohromadě úplně všechny informace, které bychom potřebovali mít. Zejména ohledně toho, jak se věci mohou vyvíjet a jak to bude vypadat za rok nebo za dva. Reálný život je prostě složitý, takže zejména v těch strategických volbách musíme zapojit svoji intuici a volit tak trochu naslepo.
Není to jednoduché a někdy jsme z toho unavení. A dělat volby se nám prostě nechce. Ani ty drobné ohledně košile, kávy nebo e-mailů, ani ty strategické ohledně bydlení, práce, partnera nebo politiky.
A je na tom snad něco špatně? Určitě ne!
Jde o fenomén zvaný decision fatigue, únava z rozhodování. Přišli s tím psychologové, protože zajímat se o lidské emoce je jejich džob.
Jejich teorie říká, že když jsou lidé unavení z každodenního rozhodování, snaží se svoje volby zjednodušit a inklinují k jakémusi minimalismu. Dobrým příkladem je Steve Jobs. Byl tak bohatý, že si na sebe mohl koupit úplně cokoli, ale prostě ho nebavilo každý den řešit, v čem půjde do práce. Takže nosil pořád dokola to samé: černý rolák Issey Miyake (měl jich prý stovky), džíny Levi’s 50 a šedé tenisky New Balance 991/992.
Steve byl chytrej chlap. Chtěl šetřit energii a soustředit se na svoji práci.
Pokud chceme, aby za nám v životě něco pořádného zůstalo, dělejme to jako Steve.