V řadě článků, i na NP, autoři přetřásají agresivitu muslimů a jejich chování neslučitelné s chováním kulturních a slušných lidí v Evropě. Řada autorů chování muslimů přirovnává k chování evropské společnosti ve středověku. Tito lidé se však zásadně mýlí a jsou v zajetí představ o středověku, jak nám jej představují různí prolhaní historici. To, co k nám přichází s islámem, není středověk, ale barbarství. Tak se chovali k obyvatelům Říše římské a výdobytkům jejich kultury barbarští Keltové, Germáni, Slované, později Vikingové, Maďaři. Po jejich pokřesťanštění se chování těchto národů zlepšilo. Maďaři, kteří byli postrachem Evropy, když přijali křesťanství se stali součástí evropských národů a Arpádovci dali Evropě několik svatých. Pokřesťanštění Evropy neznamenalo, že se křesťanští vojáci ve válkách 2. tisíciletí nechovali barbarsky, ale bylo to v rozporu s tím, jak se křesťané měli chovat, a v rozporu se zákony jejich země. Tak tomu nebylo u barbarů. Zvěrstva páchaná bojovníky „Islámského státu“ nejsou v rozporu s tím, co je psáno v Koránu a co hlásal a konal Mohamed. Nacisté se vrátili k bohům pohanských Germánů a podle toho se chovali. Germáni byli nadlidé, kulturně vyspělejší než ostatní nižší rasy a jejich životům byla přikládána jiná hodnota (E. Haeckel). Marxisté křesťanství odmítli a dnešní marxisté v Evropské unii rovněž. V Bruselu je křesťan sprosté slovo.

V souvislosti s chováním muslimů, které je neslučitelné s tím, co vyznává evropská civilizace, se autoři rozpomínají na to, že kořeny naší civilizace jsou v křesťanství a že naše civilizace vyrostla na antice a křesťanství. Co přineslo křesťanství, stručně vyjádřil Alexandr Adler: Podle lokality 45 až 70 generací dnešních Evropanů bylo pravidelně minimálně jednou týdně vystaveno „ideologické masáži“, při níž byly do jejich hlav vnášeny hodnoty někdy i jdoucí proti přirozenosti lidské povahy. Lidský život jako nejvyšší hodnota, láska jako největší dovednost, primát milosrdenství před spravedlností, pravidelné sebezpytování, reprodukce jako plnění Boží vůle, úcta k manuální práci a prací se živícím lidem, životní optimismus proti stoické skepsi a víra v řád věcí proti vyznávání náhody a osudu. Dříve nepochopitelná představa o rovnosti lidí a svobodného uzavírání manželství, o vzájemné a hlavně nezištné pomoci, o prioritě odpuštění před pomstou. Ale i zákaz „zákazu libovolných potravin z ideových důvodů“, uznání „práva na zábavu a veselí“, povinný odpočinek, principiální potírání magie a magického myšlení (a tedy vytvoření prostoru pro myšlení vědecké, pro kritický racionalismus), nejvíce ze všeho pak důraz na svobodnou vůli, na individuální odpovědnost, a tedy zásadní popření kolektivní viny. Tyto hodnoty nám za generace natolik přešly do myšlení a obecného chovní, že si většina Evropanů neuvědomuje jejich původ.

Nelze přehlédnout fakt, že to byla křesťanská Evropa, která přinesla světu rozvoj ve všech oblastech lidského života. Proč tomu tak bylo? Bylo to vlastnictví Bible a z ní vycházející chápání světa a člověka, co umožnilo Evropanům rozvoj věd, který nabýval stále větší dynamiky, i když Číňané a jiné kultury disponovaly vědeckými poznatky, o kterých Evropané v 10. století neměli ani poruchy. To, že hmotný svět byl chápán jako stvořený všemohoucím Stvořitelem, že mu Stvořitel dal pevné přírodní zákony, do kterých až na výjimky nezasahuje, umožnilo racionální bádání o těchto zákonitostech. Tak tomu nebylo v jiných kulturách. Islámští učenci odmítali názor, že by vesmír byl řízen konzistentními fyzikálními zákony, protože Alláhova absolutní autonomie nemůže být omezována přírodními zákony. Představa racionálního uspořádání vesmíru byla civilizacím arabské, babylonské, čínské, egyptské, řecké, indické a mayské cizí. To bylo příčinou, proč tyto civilizace ustrnuly, přestože disponovaly řadou poznatků a dovedností. V těchto kulturách byl řád přírody chápán jako nejistý a bylo třeba vykonávat každoročně očistné obřady, aby nedošlo ke kosmickému chaosu. Stvořené věci (nebeská tělesa) měly vlastní vůli. Rovněž Řekové, včetně Aristotela, připisovali hmotným aktérům kosmu vědomé úmysly.

Katedrální škola v Chartres v 11. a 12. stol. a další církevní školy razily pojetí přírodní vědy jako něčeho autonomního, co se řídí pevnými zákony, jež jsou pochopitelné rozumem, aniž bychom se museli uchylovat k nadpřirozeným vysvětlením. Bez víry, že příroda je řízena pevnými zákony, nemůže ani současný vědec pracovat. Zásadní pozitivní vliv na rozvoj vědy měl v r. 1277 pařížským biskupem vydaný soubor 219 odsouzených Aristotelových názorů, jež neodpovídaly katolickému chápání Boha a světa. Aristotelovo tvrzení, že nebeská tělesa jsou sama o sobě živá, že mají vlastní inteligenci, znemožňovalo svobodné bádání o zákonitostech vesmíru. Pro zrození moderní vědy bylo třeba z přírody eliminovat všechny polobožské entity. Mluvit tedy o „temném středověku“ je ignorantství. Poté, co v 10. století ustaly nájezdy barbarů, se Evropa rychle vzpamatovala a došlo ke všeobecné vzdělanosti. Vzrostl neobyčejně počet klášterů , u kterých byly zřizovány školy. Tak za 100 let od založení řádu premonstrátů sv. Norbertem v r. 1121 už bylo v Evropě 1300 premonstrátských klášterů, kromě toho kláštery benediktinské a cisterciácké. Všude se vyučovalo a šířily se i znalosti z praktických věd. Heslo „modli se a pracuj“ nedovolovalo současným vzdělancům příliš se vzdálit praktickému životu. Jednotná řeč - latina - a jednotný způsob psaní písmen umožnily šíření znalostí po celé Evropě. Tolik posmívaní scholastikové dbali zejména na logické řešení problému racionálními prostředky. Středověcí učenci respektovali autonomii přírodních věd, hledali přirozená vysvětlení přírodních jevů a svá bádání oddělovali od teologie. Vzdělanost se pak šířila zejména na universitách. V pozdějších staletích se pak vzdělanost šířila na těchto základech.

Co však můžeme čekat od hord zaplavujících Evropu s jejich barbarskými názory, navíc podporovaných velkou částí evropských politiků, kteří nerespektují přání a názory většiny svých občanů. Nerespektují základní demokratické principy. Ve Švédsku zrušili volby a odložili je na r. 2022. Svoboda slova je brutálně potlačena, publicisté mají zakázáno negativní jevy zveřejňovat a policisté obyvatele před migranty chránit. Snad ještě není pozdě na to, aby si Evropané uvědomili svoje kořeny a odmítli barbarství a politiky, kteří jim je vnucují.