Nedávné rozhodnutí Ústavního soudu a následné tahanice by nás měly přimět k zamyšlení, co vlastně od voleb očekáváme jako občané. Jistě se shodneme na tom, že by to měly být volby poctivé a nezfalšované.

A teď to nejdůležitější. Je pro zemi důležitější, aby hlas každého občana, ať žije v malém či velkém kraji, měl přesně stejnou sílu nebo aby vznikla akceschopná vláda, která nebude vydíratelná svými malými nezbytnými koaličními partnery? To je všeobecně slabina systémů poměrného zastoupení, kdy se do parlamentu dostane spousta malých stran. Vlády jsou pak nestabilní, nemohou řešit záležitosti principiálně, ale jen kompromisně a často to vede k předčasným volbám. To je cena za spravedlivé poměrné zastoupení.

Četné státy, po smutných zkušenostech proto volí většinový systém, kdy volič si řekl své, ale vítězí většinový názor a v tom extrémním případě jen vítězná strana staví jednobarevnou vládu. V kompromisnějších případech vítězná strana dostává bonus mandátů, který jí má umožnit jasnou vedoucí roli v koalici. Vítěz se nemůže na nic vymlouvat, vládne podle svého programu a za čtyři roky mu to voliči sečtou a buď mu mandát prodlouží, nebo ho pošlou do opozice. To se mi zdá funkční a prospěšné pro celou zemi.

Řeknete: a co malé strany? Mají to obtížné a musí přesvědčit opravdu pádnými argumenty. Je to podobné, jako když v mysliveckém sdružení specializovaném na zajíce a bažanty chtějí dva tři členové prosadit chov muflonů. Také to mají obtížné.

Zakládání koalic před volbami považuji za nepoctivé vůči voliči. Favorizuje svoji stranu, ale ta mu nutí volit s ní i někoho, kdo mu není třeba sympatický. Jako kdybyste u řezníka museli k vepřové kotletě vzít i plátek koniny. Proto je jejich penalizace zcela na místě.

A co korespondenční hlasy pro lidi žijící v cizině? Bál bych se jich pro snadnější možnost podvodu, jak ukázaly i americké volby. Ze stejného důvodu, ač technokrat, nejsem pro elektronické hlasování přes net. Ukázat svůj obličej členům volebních komisí je dobrá tradice. Naši občané v zahraničí žijí v jiném systému a je otázka, jak moc mají ovlivňovat způsob žití v naší zemi. Právo bych jim neupíral, ale ani neusnadňoval. Když někdo chce jet hlasovat až na daleký zastupitelský úřad, ať tam jede.

Většinový systém vede zemi rychleji kupředu řešením problémů byť za cenu trochu sem tam, jak voliči dávají důvěru různým subjektům. Poměrný systém více přešlapuje na místě a řeší problémy jen malými kompromisními krůčky, pokud se na nich vůbec dohodne. Zpravidla nedopustí extrém. Je vůbec možné změnit poměrný systém ve většinový, když kapři si rybník nevypustí? Asi jen v případě silného volebního vítězství dvou subjektů, které by díky ústavní většině mohly prosadit změnu. Nebo si myslíte, že by politici dopustili referendum občanů o většinovém či poměrném systému? Navíc ty mediální a populistické tlaky by za to ani nestály. O to smutnější je, že Ústavní soud svým politickým rozhodnutím zrušil i to málo, co v našem poměrném systému přispívalo ke stabilitě vlád.

A ještě k té spravedlnosti. Občané měst to mají k supermarketu či poště pár ser metrů. Na vesnicích jde už o kilometry. Zrušíme proto vesnice?