Krátký úvod:

Už je opravdu těžké něco o té neuvěřitelné patálii sdělit, co už tu v nějaké podobě nebylo. Snad jen opravdu to kruciální. Zdá se, že něco děláme zatraceně špatně. Od samého začátku se mi vtírá myšlenka, zda ten postup cíleného získání společenské, s klidem řeknu stádní, imunity by nebyl býval ten pravý.

Co když se mýlí celý svět? Připustí to někdy někdo? Ani náhodou!

Že se to Britům, nebo částečně Švédům, údajně vymstilo a i ty země se srovnaly do řady? Jednak výsledky nemají vůbec hrozné, a za druhé, vždyť tuto strategii, pokud vím, žádný stát na světě neměl odvahu nebo sílu reálně realizovat. Ne ale ovšem jen proklamativně, s pouhým apelem na obyvatelstvo. Ano, strategii téměř „hermetické“ ochranné izolace virem ohrožených jedinců a rychlého „seznámení se“ s ním většiny ostatních, tím snad jeho potlačení, jak říkají odborníci, nikde neuskutečnili. Tedy použití nejlevnější vakcinace, jakou má příroda k dispozici.

To vše na základě poznatků ze začátku loňského roku, kdy bylo statisticky prokázáno, že do určitého věku je infekce zcela bezpříznaková, ve skupině starších s nefatálními průběhy a vyšší procento vážných až fatálních průběhů u nejstarších ročníků, navíc mnohdy se zátěží jiných neduhů, dlouhodobě a často úspěšně držených díky pokročilé úrovni medicíny „na uzdě.“ A co těch pár mladších zdravotníků z Wu-chanu nebo Bergama? V té virové náloži kolem sebe, při té psychické a fyzické zátěži, mnohdy bez dostatečných ochranných prostředků, byli bohužel mnozí v situaci srovnatelné s bezprostředními likvidátory černobylské havárie.

Od začátku roku 2020, po prvních zkušenostech, pak ale měla Světová zdravotnická organizace několik měsíců čas. Namísto diskuzí, zda jsou či nejsou hadříkové roušky k něčemu, namísto rekreace u moře šéfa státu, po přece neuvěřitelném jarním výkonu pantátů bez roušek, měla hlavně WHO uspořádat širokou odbornou diskuzi, jak dál. To není nářek generála po bitvě, prosím. Myslím, že od toho snad tuto organizaci svět dosti draze platí. A propos, ani trošku se nedivím prezidentu Trumpovi, že WHO přestal svého času podporovat.

Vývoj pandemie v ČR lze demonstrovat počty vyléčených a úmrtí (při vědomí, jak všelijak jsou čísla interpretována) na stránce MZd zde.

Čímpak se asi WHO, EU a český stát zabývaly do začátku září, kdy pak u nás epidemie opravdu propukla? Stanovila WHO nějakou strategii, což bylo jejím posláním? Nebo je jen ke sběru statistik? Doporučila něco racionálního, kromě permanentně ustaraného a vylekaného pohledu svého náčelníka?

Všichni víme, co se dělo, teď už by bylo zbytečné nad tím hořekovat.

Zajímavý rozhovor poskytl letos na konci ledna odborník z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR Jan Pačes pro Seznam zprávy, ten jsem si raději přečetl pozorně dvakrát, a uvádím několik, často se opakujících, citací, že:

- žádný virus dosud neměl takové hrací pole, jako jsme dali SARS-CoV-2;

- u virů je přirozeně probíhajících mutací 25 až 30 za rok, takže nám již reálně hrozí britská, jihoafrická a postupně kdoví jaká ještě;

- virus trénujeme a dali jsme mu obrovské pole, aby si vyzkoušel opravdu každou možnou variantu;

- tragédie je, že lidstvo pandemii nezvládlo a z pohledu genetiky si zde pěstujeme nejhorší možnou variantu, protože viru dáváme prostor, aby si vyzkoušel všechno;

Rozhovor byl poměrně odborný, ale neodpověděl na velmi důležité otázky: Kde jsme udělali chybu? Jaký prostor nebo hrací pole jsme viru dali? Geografický prostor? Při předchozím zběsilém leteckém provozu nad planetou? To jistě. Kdo způsobil tu tragédii? Nedali jsme viru však taky to nejdůležitější, a to čas?

Alternativa:

Můj velmi blízký člověk mi několikrát v diskuzích taky namítl: „Jak by sis tak asi představoval v praxi řízenou imunizaci?“

Tak tady tu možnou představu předkládám:

V České republice je asi 2,15 milionů obyvatel nad 65 let, když usoudím, že mezi nimi je dosti aktivních a relativně zdravých lidí (kdopak je taky zdráv absolutně, že?), výrazným příkladem budiž náš předseda vlády, ale zase je část i mladších lidí oslabených kvůli různým nemocem, odhaduji, že tzv. ohrožených, i v proporci s grafem WHO Coronavirus: Case fatality rate by age, jsou jich v ČR tak 2 miliony. Řekněme každý pátý.

Spočítal si někdo, že těch rychle schválených, i když loni ne zcela vyčerpaných (to bylo i nad síly rozdejdam Schillerové a Maláčové) 500 miliard Kč sekyry do státního rozpočtu, mohlo být nasměrováno na ochranu těchto 2 milionů (!) ohrožených jedinců, a že na každého by prosím připadalo 250 tisíc Kč? 250 TISÍC KČ(!)?

S těmi ohroženými v ústavech mohl být třeba na pár týdnů ubytován dobrovolně se nahlášený ošetřující personál, organizována by byla fyzická výměna zásobování na prahu zařízení.

Tu většinu roztroušených po městech a vesnicích by mohli obdobně zásobovat rodiny, sousedé, úředníci, za ty peníze třeba pro ně gratis, dobrá vůle by snad u bližních byla. Nebo snad ne, ctěné neziskovky?

Jen by ti samotní ohrožení nesměli zápasit a tlačit se ve frontách v Kauflandech, Lidlech, jiných marketech a v dalších lákadlech na slevy. Prostě by nesměli do obchodů. Nějak (to už by bylo na exekutivě) by to měli zakázáno, ale organizovaně by byli zásobováni.

Nesměli by se fyzicky scházet se svými blízkými, mladšími, kromě venkovních distančních kontaktů na čerstvém vzduchu. Nebyli by v domácím vězení svých domů/bytů, ale chodili by na procházky po parcích nebo do přírody. To vše tak dva měsíce, zatímco by ostatní chodili do školy, do práce, prostě setkávali by se jako obvykle sami se sebou, a s virem, jako vždy v historii, při zachování hygienických zásad, eliminovali nebo decimovali by jej. Ale to při chování viru, jaké bylo zjištěno na jaře.

Připadá tento postup někomu jako totalitní? Ano, byl by, předpokládám, i při součinnosti složek policie a armády, ale nestálo by těch pár týdnů omezení za zachráněné životy? A copak je dnešní realita menší totalitou? Copak výsledný počet zemřelých nebude třeba větší při této sebedestruktivní tortuře? Ono to těžko kdy, kdo porovná, že. Zejména by to popřel covid průmysl.

A těm, vznášejícím argumenty, že covid-19 postihuje i zdánlivě nerizikové, doporučuji zběžnou orientaci v zákonitostech objevených nějakým panem Carlem Friedrichem Gaussem. Ano, statisticky ojediněle bohužel umírají i děti.

Trochu delší závěr:

Uvažuji, co je v současnosti nejlepším obchodním artiklem neboli dírou v trhu. Asi by to před nějakým časem málokdo tipoval, ale jde opravdu o, i když bláhovou, nesmrtelnost.

Žili jsme (teď už v minulém čase) v hédonické epoše, ve které jsme si všichni zvykli užívat a kde se lidským právem stalo kdeco: Právo na práci, když si ji neumíme najít, pokud ji, nebo na ni, nemáme, nebo prostě nechceme (to pak na podporu místo ní), na bydlení, pokud na činži nedosáhneme, i když bydlíme „nad své poměry“ (příspěvky), na teplo, pokud nemáme na ekologičtější(?) kotlíky (dotace), na neplacení alimentů na děti, pokud se tomu druhý rodič nebo plodič vyhýbá (bezplatná pomoc), a na další a další podpory a životní vatičky.

Ti lepší, nepanelákoví, zejména na přiměřený, nejlépe neomezený blahobyt, bezohledný, surový, podle otřepaného hesla po nás potopa, blaho v jakékoliv podobě, přesouvání se po planetě z místa na jiné místo, nejlépe několikrát ročně, ne-li měsíčně, užívání si v létě zimních radovánek vysoko v horách, v zimě slunce u tropických moří. Téměř vše je jen otázkou přiměřenosti našeho konta.

A všichni právo na to, že v důsledku vyvinutých a stále se zlepšujících medicinských metod a technik (klobouk dolů před nimi, a díky za ně), máme šanci i na vyřešení všech svých zdravotních úskalí na cestě životem. Na nekončící cestě, nejlépe růžovou zahradou. Nějak jsme zapomněli na to, že každé putování má opravdu svůj konec (věřící prosím o prominutí této teze).

Ale přišla doba lámání chleba. Dostavil se, nikdo neví jak (možná někdo ví), nový virus, tak už to bývá, co svět světem stojí, vždycky něco přijde. Jako někdy vichřice do lesa. Tak co teď s tím?

Očkování! Někdo reklamuje, že mu už letos bude devadesát, a tak se cpe do řady, další, hodně falešně, že mu nejde o něj samého, ale má, coby ohrožený druh, před sebou ještě tak moc práce. Další nic neventilují, jen se nechají z titulu svých pozic tiše vakcinovat mimo pořadí. Že to není v rámci daných pravidel? No a co, spas se, kdo můžeš. To platilo vždy. Někteří chudáci by chtěli nejraději nějakou vakcínu na nesmrtelnost. Nikomu se nedivím, nikoho neodsuzuji.

Každý člověk má právo i na hloupé otázky, jako:

- Může můj laický rozum brát to, že ten věhlasný a stále vrtěný PES má jedním z hlavních negativních parametrů počet pozitivně testovaných jedinců? Copak si vážení kvalifikovaní opravdu myslí, že, i při našich drakonicky omezených kontaktech, se bude ten počet snižovat, a to ještě na základě statisticky neobjektivních, ale cíleně testovaných osob? Při vědomí, že i ti již očkovaní jsou dále nositeli viru, jen méně ohroženi vážnějšími následky? Není to chytání vody do cedníku? Není počet pozitivně testovaných vlastně pozitivním ukazatelem?

- Při které předchozí takové, zatím nefatální, epidemii třeba chřipky (ne, prosím, opravdu nemyslím chřipečky, protože tou nikdy chřipka nebyla) byli lidé preventivně testováni na přítomnost jejího nositele, při pouhé pozitivitě posíláni na nemocenskou (bez zvýšené teploty, bez potíží!)?

- Nezpůsobila právě strategie neustálého brzdění průběhu epidemie, namísto dodržování zásad hygieny a efektivní ochrany ohrožených skupin, větší počet sériově posloupných replikací viru, a tím pádem větší počet mutací?

- Proč ještě žádný stát nerealizoval důsledně a organizovaně strategii boje proti epi/pandemii covid-19 ochranou ohrožených a svižnou imunizací ostatních?

- Nepovedou další a další mutace, viz britská, jihoafrická aj., i když k náhodným, jak to už v přírodě funguje, ale až k variantám kosícím mladé, případně děti?

- Nepřipadají logicky myslícím lidem opatření vlád jako činy zoufalců hnaných z kouta do kouta, stále jen zvyšujících restrikce a naříkajících nad neposlušností poddaných?

- Soukromá poznámka: Od chvíle, když už byly výskyty infikovaných v tisících po celé naší zemi, mi připadlo a připadá testování, testování, ještě více testování, trasování, trasování, ještě více trasování, e-rouška... jako groteskní divadlo. Hluboce se omlouvám těm, kteří se tím poctivě zabývají. Sysifos taky pracoval stále a stále.

- A dvě otázky mimo záznam: Jak by asi v současnosti vypadala ekonomika bez vlivu covid-19, když už koncem 2019 a začátkem 2020 ryla rypákem už tak trochu do země? Natož jak bude vypadat pak?

Ale zpět k tématu. Můj velmi blízký člověk mi taky namítl: „Přeci každý senior je něčí dědeček nebo babička.“ To se dá ale otočit: Dědečku, babičko, ty, v přecpaném autobuse při jízdě na slevy v Kaufu nebo v přímo v něm, s rouškou ležérně pod nosem, aby se ti lépe dýchalo, cestující za těmi slevami častěji, než je doslova zdrávo, víš, že kvůli tobě trpí a je silně omezený na životě tvůj vnuk, vnučka, a budou, cožpak kdyby jen finančně, trpět i jejich potomci?

Každý večer usínám bez obav, jestli se ráno probudím, ale bojím se o budoucnost svých dětí a vnoučat.

Po ukončení této smutné, doufejme, že jen epizody dějin, se bude muset mnoho změnit.

Zajímavé a pozitivní je, že například teď ráno z nebe bez letadel prší, sněží, jako obvykle za starých časů. Intersucho nikde.

Autor je praktikujícím důchodcem

rebelant.blogspot.com