Sobota 15. února 2025, svátek má Jiřina
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ÚVAHA: Co je však největší? Ta lidská svoboda, nebo kultura?

diskuse (6)

Před časem jsem napsal podobenství o totalitě, svobodě a vodě. Někteří to chápali jako útok na veřejné vodovody a kanalizace, ale sdělení bylo v tom, že každá svoboda může existovat za předpokladu něčeho pevného – opravdové síly, která platí a ne že si na něco hraje, a důležitost oné síly je stejně velká, ne-li ještě větší než důležitost oné svobody. A bylo to ukázáno na příkladu pohybu vody na naší zemi, který může svobodně fungovat za předpokladu působení gravitace. O tom, co by dělala voda a vše tekuté v běžném dnešním režimu bez gravitační síly, raději ani neuvažovat, jenže musíme! Je to tak trochu obrázek dnešního světa, kdy vzduchem lítá i to, co by jinak mělo být někde dole v jímce, protože nějaká dominantní kultura je překonána multiprostředím, kde vážit víc je zakázáno nebo retušováno a my se tak ocitáme ve stavu, že čím dál víc věcí musí být kostrbatě hlídáno zákony simulujícími přirozený řád, které mnohdy vytvářejí řád nepřirozený. Děláme si složitý a komplikovaný život – postupně bez kultury i bez svobody.

K tomu všemu se vracím v souvislosti s posledními střílecími neštěstími v Americe (i mnoha dalšími po světě). Ona svoboda vlastnit zbraň je pěkná a vždycky mě fascinovala, a třebaže kromě nože a aparátu jinou zbraň nenosím, po boku mám virtuálně (od kluka) krásný a spolehlivý kolt, kterým trefím všechno, na co pomyslím – mířidly a střelivem se nezabývaje.

Jenže ona svoboda vznikla v době, kdy se po prérii proháněl padouch a hrdina a oba byli ovládání silou života… Hrdina chtěl žít čestně a padouch nečestně, ale žít chtěl. A smrti se báli oba. A když nebylo vyhnutí, tak byla snaha zbytečně neskončit zrovna v pekle, protože bylo jasné (aspoň pocitově), že peklo je a ne, že ne. Zlatá doba svobody i vlastnění zbraní, které bylo k přežití a užitku!

Ale co z toho je dneska! Zbraň není každodenní potřebou, abych zastřelil splašeného býka, obhájil svůj život nebo čest. Zbraň je především atraktivní filmová i herní pomůcka, která ve virtuálním světě hraje jednu z hlavních rolí, ale tím se zároveň deformuje její smysl a role ve světě reálném. Dnešní pistolník má jeden prst na spoušti a druhý na dálkovém ovladači nebo joysticku a po smrti očekává „kde nic tu nic“, případně ještě tři další životy.

I ta odvěká touha žít, pud sebezáchovy, už není největší a má konkurenci. Jsou tu pudy nové: např. chuť napodobovat děje z virtuální reality v realitě reálné a zejména pud mediální sebepresentace! Svět médií, filmů a her je lákavější a dá se snadněji dobýt než ten reálný svět (to je ten, který nejspolehlivěji poznáme, když nejde elektřina).

A to je průšvih, protože nové pudy se starými nespolupracují a neznají obvyklou míru, a tak se to občas přepískne a je to reálně nebezpečné nejen pro aktéra, ale i jeho okolí a důsledek je ten, že nejen svoboda vlastnit zbraň, ale mnoho běžných a samozřejmých věcí, jako např.: řídit auto, letadlo, mít nůž, být muž (žena), mít výbušninu, mít jed, mít plynový sporák, mít internet atd. se stává podezřelými a musí se evidovat, monitorovat, regulovat a zakazovat, protože to vše může sloužit jako prostředek bezhlavé sebepresentace, kteréžto přece „nic jiného než regulace ne(za)brání“!

Kultura je mrtvá, ať žije regulace! Kultura? Jaká, která, čí? Kultura „multi“ spojená s kulturou nejvyšších kontrolních úřadů kontrolujících i ty nejnižší pudy? Kultura elektronické evidence a dokumentace všeho, online kamer všude, kde by se mohlo „být špatný“?

Maminka bude říkat zlobivému děcku: „Jak se to chováš! To se ani skryté kamery nebojíš?!“

Uvědomují si zastánci a iniciátoři radikálních změn nebo vyvážení/přivážení kultur to, že na těchto (v jiném podnebí) vyklíčí úplně jiné svobody a nesvobody, než jaké byly tam, kde kultura byla doma? Čím to, že proti GMP/O je odmítavý a obezřetný přístup – plodiny by mohly škodit lidem nebo jiným rostlinám či tvorům, mohou být invazní, nevyzpytatelné, ale proti „geneticky modifikovaným kulturám“ se přistupuje bezstarostně, jako by z kombinace různých nátur, zvyků, mentality, životních podmínek a výdobytků nemohlo vzejít nic špatného – pouze samé obohacení! (Jen radost z hrušek na rybízu.)

Američané si hájí právo vlastnit zbraň, jenže to hrdé a svobodné prostředí, které dávalo zbraním a použití zbraně smysl, už je pokažené – obyvatelstvo je pomícháno s „mimozemšťany“, kterým je tento svět i se svými obyvateli dobrý k tomu, že se na něm dají páchat masakry, a kteří se nedají snadno odhalit (ani poklepem, ani poklepem na čelo), a spíše to tedy směřuje od práva k povinnosti nosit zbraň… a nabitou! Kultura života (coby priority) je stále dominantní, ale míchá se do ní kultura smrti (coby priority) a vlastněná zbraň má tak někdy opačný význam, neslouží k přežití ale k „přesmrtí“ (smrt jiných i vlastní jako gesto, výraz, poselství, self-made smrt jako smysl života).

Pistolník střílí jiné, ale ne proto, že by ho ohrožovali nebo omezovali v jeho plánech. Střílí je jen tak, že je to efektní a má to mediální váhu a potom v závěru – s pocitem dobře vykonané show, a aby dal vale případným pozemským nepříjemnostem – zastřelí sebe. Samuel Colt se musí v hrobě obracet – takhle se přece nestřílí, takhle se přece nežije! Tento scénář je nepředstavitelné neštěstí a bláznovina! To, co se dle něj odehraje, to není přestřelka u O.K. Corralu, to není souboj muže proti muži, to je souboj muže proti vlastní bezradnosti, nicotě a bezvýznamností (v tom našem složitém světě) a zbraní je mu to, jaký je nečekaný, originální a šílený, tím vítězí a dělá díru do (mediálního) světa… Šlo by to i jinak, ale sázka na zabíjení – to je jistota rychlé publikace.

Tito lidé mají vnitřní svobodu ke konání masakrů danou tím, že sice nohama šlapou po zemi (kde se takto nechová), ale hlava je v tom virtuálně-mediálním světě, který má svoji kulturu a pravidla (a kde se takto chová). Pojmy dobro, zlo, etika či soucit, následky činů se neřeší (nejen naše I. B. by mohla vyprávět) – tento svět zná jen zajímavou a nezajímavou událost, scénu, reportáž, vítězí originální událost, fabulace, efektní presentace. Co tedy s nimi? S kým? S kormidelníky mediálního světa – mediavody (jsou takoví? nebo to my takový svět poptáváme?) a co s těmi nešťastníky, kteří se s oním světem natolik ztotožní, že začnou podle jeho pravidel konat? (Takoví jsou a za bratry mají pomýlené žadatele o azyl v rajské zahradě!)

Přijmout je jako zpestření, daň za svobodu (jakou?) nebo je trestat – a jak trestat? Trest odnětí svobody, trest smrti? … Cha chá! Odměna smrti! Svoboda pohybu? Jen si ji nechte, v onom světě nepotřebuji šoupat podrážky, v mediálním světě mám absolutní svobodu (živý, nebo mrtvý), tam budu žít navěky! Trest odnětí mediální svobody? … Cenzura! Diskriminace! Nemožné! Nepřípustné! Podle současných nepsaných pravidel jsme povinni publikovat a presentovat i ty největší šílence a jejich skutky (altruisty a jiné dobráky je možné ignorovat), třebaže je někdy zřejmé, že je udělali jenom pro ono publikování a další je budou následovat. Jejich příklad – v prostředí „bez kultury“ – není odstrašující, ale inspirující! Publikování špatností nevyvolává hanbu a stud, není to náhrada pranýře, je to (ne)skrytá reklama!

Media nás tak (in)formují mnohdy podle not šílenců a my si myslíme, že „jsme in“, ale přitom jsme „formováni“!

Dočkáme se zavedení trestu mediální smrti nebo odnětí mediální svobody? Žijeme v informační společnosti a na to by měly reagovat i odměny a tresty, informační hygiena. Na náhubkový zákon omezující publicitu šílenců jen na nezbytnou – ne moc vábnou - míru zatím mediavodi nemusí myslet (mohou chodit na veřejnost s mediem sice na vodítku, ale bez náhubku).

Pořád tedy čekáme, co bude, a doufáme, že se nám zlé události vyhnou. Na obzoru není postava jezdce s krásnou naleštěnou zbraní účinnou i proti oněm mimozemšťanům, se kterým přijíždí (na divoký virtuálně-mediální západ) zákon. Patent na takovou zbraň ještě nikdo nemá (anebo ho možná mají všichni, protože ta zem je přece naše zem) – tak či tak, ten můj virtuální kolt ji může simulovat…

Takže na tebe, gaunere, co nám chceš udělat co největší rutyku a kosíš lidi s gustem sekáče s dobře nakutou kosou,(a myslíš si, že jsme na tebe zvědaví) jej vytasím a střelím tě mezi oči! Ne, nezazabiju tě (smrdutý kojote), to bys to měl prima, já tě vymažu z mediálního světa, ve kterém ses tak rozparádil, budeš teď neviditelný a ani pes po tobě neštěkne. Ani zmínka v televizi, v rozhlase, ani v nekuřácké krčmě se na tebe nevzpomene, Google najde kulové, nebudeš mít ani těch 5 minut slávy! Skončíš jako zapomenutá nula, ptačí lejno v tom nejhlubším kanálu, žádné hlavní zprávy, fotky na titulních stránkách novin, analýzy, spekulace, úžas, obdiv, odpor, zápis do historie, frajeření z basy – nic! Ticho, splašky, peklo! Celá ta tvoje důkladná příprava do detailů – nic, nic nebylo. Jo, byl tam někdo a v jednu chvíli si upšoukl – To bude vše, co po tobě zbude.

Ffú! Profouknu hlaveň – dobrá rána! Komu dalšímu tady haraší?

Tak co je tedy větší? Svoboda nebo kultura? Socha Svobody zrovna slaví 131 let a socha kultury se možná ani postavení nedočká (možná se dočká náhrobku)! Lidé cítí, ctí a slaví svobodu – stejně jako opěvují šumící hvozdy, kvetoucí růže a plodné lány, ale na hlínu a mrvu, z nichž vyrostly, vzpomene málokdo. A taky, nesvoboda je cítit okamžitě, kdežto nekultura zpočátku ani moc nebolí.

Pokud si ale necháme kulturu vzít (nebo ji sami odevzdáme do sběru), tak automaticky přijdeme i o zažitou svobodu a marně za ni budou celé pluky bojovníků za svobodu bojovat.

Je to spirála – možná kruh: Když kultura umožňuje svobodu až takovou, že lidé mohou být nekulturní, časem pohrdnou vlastní kulturou, o svobodu přijdou a v nesvobodě se pak opět vzedmou k nějaké kulturnosti a v její síle se osvobodí a svoboda jim časem dá zapomenout na to, z čeho vzešla (člověk, sedící pohodlně na stromě, začne z dlouhé chvíle řezat větev). V kultuře, která se nekulturnosti brání – např. má základy ve svědomí a víru v něco vyššího v pozadí – jsou lidé tohoto koloběhu (ztráty kultury vlastním přičiněním) ušetřeni nebo v něm notně zpomaleni. Tam, kde se nekulturnost krutě trestá, tak tam je to -„Dočasně na věčné časy a nikdy jinak!“, no a kde se vítá, tak tam je to kulturně-(ne)svobodový kolotoč. A i o tyto rychlosti dneska jde v té naší vícerychlostní Evropě!

Václav Vlk st.
15. 2. 2025

Pokud se bojíte vlastních voličů, nemůže vám Amerika pomoci.

Aston Ondřej Neff
15. 2. 2025

Bude záležet na tom, kdo se výzvy chopí.

Konzervativní noviny
15. 2. 2025

Mysleme s láskou a soucitem na ty první i na ty druhé.

Lubomír Stejskal
15. 2. 2025

Na 15. únor připadá v Kanadě Den vlajky.

Petr Kolman
15. 2. 2025

Prezident Petr Pavel je mužem mnoha tváří.

Emil Bratršovský
14. 2. 2025

O té naší pivní kultuře...

Václav Vlk st.
15. 2. 2025

Pokud se bojíte vlastních voličů, nemůže vám Amerika pomoci.

Aston Ondřej Neff
14. 2. 2025

Tomio Okamura muže dělat pronásledovaného mučedníka.

Aston Ondřej Neff
13. 2. 2025

Deziluze z vlády vedené Petrem Fialou je ohromná.

Aston Ondřej Neff
12. 2. 2025

Česká sněmovna je všechno, jenom ne hezká.

Lidovky.cz, ČTK
15. 2. 2025

Evropa musí být součástí jednání o míru na Ukrajině, předtím si ale musí sama definovat společnou...

Lidovky.cz, ČTK
15. 2. 2025

Palestinská teroristická organizace Hamás v sobotu propustila další tři izraelské rukojmí. Všichni...

Ondřej Bezr
15. 2. 2025

Opsala velmi zajímavý oblouk, nesrovnatelný s nikým: od popové hvězdičky a múzy nejúspěšnějších po...

Lidovky.cz, ČTK
15. 2. 2025

První tenista světového žebříčku Ital Jannik Sinner po dohodě se Světovou antidopingovou agenturou...

Josef Kopecký
15. 2. 2025

Lídrem Pirátů v letošních volbách do Sněmovny bude předseda strany a náměstek pražského primátora...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz