ÚVAHA: Chybí pocit sounáležitosti

Na protestní akci nemocničních lékařů Děkujeme, odcházíme je možno se dívat různě. Podle jedněch jde o zoufalý výkřik lidí, kteří už dvacet let obětavě pracují za nepřiměřených podmínek a nemohou se domoci nápravy jiným způsobem.Při tomto výkladu však některé věci nesedí: proč uzavírali tak nevýhodné pracovní smlouvy nebo neodešli postupně v průběhu oněch dvaceti let? V tom případě by se otázka platů byla musela už dávno řešit. Otázka mohla být také nastolována v parlamentu a v médiích a mohl ji řešit bývalý ministr David Rath, který z nynější krize obviňuje současnou proreformní vládu.

Pro starší generaci, která byla ještě vychována v duchu křesťanské pomoci bližnímu a vlastenectví, se zdá být takový protest dosti cynický: my odejdeme za lepším a vy tu třeba zemřete! Symbolizuje to trend poslední doby – převahu peněz nad morálkou a jinými duchovními hodnotami. Naše společnost za poslední léta zhrubla a znecitlivěla k utrpení druhých. Vyháníme z domova lidi, kteří se ocitnou v materiální nouzi, a necháváme je často bez pomoci umírat. Úřady dnes jednají přesně podle litery předpisů bez ohledu na konkrétní případ. Moje známá, která pobývala roky v cizině a nemá plný počet odpracovaných let (chybí jí pouze asi týden) brala po několik let důchod ve výši 2 000 Kč, z čehož 600 korun dávala za léky; přežívala jen díky svým přátelům¹.

Já sám jsem učil řadu let za velmi nízký plat a mohl jsem existovat jen díky podpoře rodiny. Jednou jsem zůstal během prázdnin bez zaměstnání a byla mi vyměřena podpora ve výši 1 200 Kč (měl jsem více úvazků, které nekončily najednou). Ptal jsem se úřednice, jak mám z toho existovat, ale ta se nad tím vůbec nepodivila; prý mi mohou jen proplatit výdaje za bydlení, když donesu účty. Jelikož bydlím „ve svém“, nemohl jsem žádat o nic navíc. Žil jsem dva měsíce „o chlebu a vodě“ (resp. mléce) a jezdil na úřad asi 20 km na kole…

Takovýto stav společnosti, kde chybí vztah sounáležitosti a morálka je neslušné slovo, je těžko označit za demokracii². Sotva je možno mluvit o lidských právech, když platí jen pro některé. Naši činitelé kritizují stav lidských práv na Kubě a v Číně, a přitom by nám tyto země mohly být v lecčems vzorem. Hlásíme se k „euroatlantickému společenství“, které svrhlo Saddáma Hussaina jménem demokracie, ale nedokázalo zavést v této zemi elementární pořádek. V pozadí konfliktu je zřejmě boj o naftu. Kupodivu – nevadila nám Mubarakova diktatura v Egyptě, neboť tento tyran byl naším spojencem.

K nápravě společnosti by mohly pomoci (křesťanské) církve. Základem křesťanské morálky je Desatero a církev má vést lidi k mravnému životu, přičemž jedním z atributů křesťanství je chudoba: „Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatec do Království nebeského." Většina křesťanských církví, které u nás působí, se však zjevně přizpůsobila komerčnímu chování. Tak sestry Voršilky získaly jednu z budov Národního divadla v důsledku chyby v zákoně a obratem ji prodaly; zachovaly se „komerčně“, peníze vyhrály nad křesťanskou morálkou. Jedině prý Českobratrská církev evangelická bere své učení vážně a odmítá převzít peníze, které pocházejí z hazardu…

Za této situace se nelze divit, že islám nachází i u nás své stoupence – muslimové jsou zřejmě ve svých činech důslednější a přitahují lidi, kteří hledají pravdu.

¹Dnešní ministerský předseda Nečas jí ve funkci ministra zvýšil důchod na dvojnásobek.
²Za daných podmínek také nelze "bojovat s korupcí", neboť ta je integrální součástí systému, který nezná morálku