Život má rád přiměřenost, když prší tak akorát, v rozumných intervalech, nejsou velká vedra a vítr je mírný. Toho se nám dostává v mírném podnebním pásu vrchovatě. Přiměřené bývá i lidské chování. Každý si hledá zaměstnání úměrně svému vzdělání a dovednostem. Nepřiměřeně ambiciózní jedinci tak dlouho usilují o povýšení, až se octnou na místě, na které vůbec svými schopnostmi nestačí, a pak tam jsou nešťastní. Když prostý člověk, neznalý ve financích, a takoví zhusta sázejí v loterii, vyhraje mnohamilionovou částku, zpravidla mu to štěstí nepřinese a jeho život to naopak rozvrátí. Obyčejný průměrný muž neusiluje o exkluzivní modelku. A ta naopak vybírá mezi vrcholovými fotbalisty, hokejisty či podnikateli. Lidová moudrost to již dávno zaznamenala v příslovích Vrána k vráně sedá či Rovný rovného si hledá.

Když prší moc, je tu potopa, když málo, vzniká poušť. Globální oteplování je ale přiměřené, protože jedna generace ho sotva zaznamená. Stromy a živočichové rostou přiměřeně gravitaci. Dokonce i epidemie bývají přiměřené. Taková chřipka udeří po vánocích, pár lidí potrápí a s jarem vymizí. Podobně se chovaly i horší epidemie, jako ebola nebo SARS. To až covid-19 je nepřiměřený a vidíte, jakou paseku to způsobilo.

Dokonce i vědci dávají přednost přiměřenosti. Malým, pozvolným změnám systému, které jsou v případě problému vratné. Takové jsou nejúčinnější a spotřebovávají nejméně energie.

Namítnete, že kdyby byl svět jen přiměřený, tak dodnes žijeme v jeskyních a pojídáme studené syrové jídlo. Ano, pokrok se vymyká přiměřenosti. Najednou někdo udělá něco nepřiměřeného a ono to vyjde. Odváží se přijít k bleskem zapálenému stromu, vykřeše jiskru či rozbije atom. Posune lidské společenství zas o kousek dál. Je to ovšem něco jako mutace, jen některá je užitečná, většina jich vyvolá zmar. Kdyby se většina lidí chovala nepřiměřeně, vedlo by to k chaosu. Přiměřenost tedy lidskou společnost stabilizuje. Nepřiměřené je řešení sporu rvačkami a válkami.

Přiměřenost se špatně definuje. Co je ještě přiměřené a co už ne? To proto, že je to spíše emocionální než rozumová záležitost. Hrála důležitou roli už v počátcích naší civilizace, a proto to tak nějak cítíme. A na pocity bychom měli dát. Od pradávna nás chránily a umožňovaly nám přežít. Je dobře, že se něco má a patří a jiné naopak ne.

Žijme tedy přiměřeně, konzumujme s mírou, neurážejme či dokonce nebijme své odpůrce. Najděme si své místo ve světě. A jen občas, svátečně, se pokusme „rozbít atom“ či jinak obohatit lidstvo. Většině z nás se to asi nepodaří, ale i to je přece přiměřené.