Pokud se má spustit chování nějakého živočicha, je k tomu zapotřebí jeho vnitřní vyladění a nějaký vnější spouštěcí podnět. Vyladěním je například nedostatek glukózy v krvi (mám hlad), nadbytek testosteronu (samičku, chci samičku) nebo adrenalinu (roztrhám tě - alternativa: zdrhám pryč). Spouštěč typický pro nějaké chování nazýváme klíčovým podnětem (potrava, samička, nepřítel nepříliš silný - útok, nebo příliš silný - útěk). Klíčový podnět musí být jednoznačně identifikovatelný a přiměřeně velký. Příliš slabý ani neúměrně silný podnět dané chování nespustí. Zato podněty o něco silnější než obvykle, ty my živočichové preferujeme před těmi normálními.

My lidé se od ostatních živočichů (kromě těch nejinteligentnějších a vycvičených) lišíme tím, že nám jako klíčový podnět spouštějící určité chování dokáže posloužit i slovo nebo nějaký jiný symbol. Pokud je nezaměnitelně identifikovatelný a přiměřeně (raději malinko více) silný. Aby to bylo složitější, tak u nás klíčové podněty mohou vyvolat i nějaké vnitřní vyladění (zcela nehladový člověk projde kolem něčích opulentních hodů a zatouží po jídle, výrobci pornografie také vědí o účincích silných klíčových podnětů svoje).

Vhodný klíčový symbol dokáže vzbudit vyladění i u mas. Tělíčko Aylana Kurdiho v hezkém oblečení naaranžované na čisté pláži bez vyplaveného humusu dokázalo pohnout částí Evropy. Anexe Krymu nebyla spojená se žádným výrazným symbolem, takže jen tak vyšuměla. V začátcích koronavirové epidemie strašilo v televizích i na sítích krátké video člověka, který jde po ulici a náhle padá k zemi (třebaže takhle se koronáč neprojevuje a možná to byla mrtvice). To byl panečku klíčový symbol! Když šlo do tuhého, promluvil k našemu národu červený svetr oblečený na panu Hamáčkovi, a šlo to líp.

Je před Vánoci a symboly se kolem nás jen hemží. Každý si (kdovíproč) chce zahřát zkřehlé ruce svařákem a dát si balkánský trdelník. Kapři. Stromky. Dááárky. Těchto symbolů, které nás směřují k tomu chovat se k lidem nezvykle přátelsky, že bychom se měli vzdát?

Obrázek koronáčového Psa je hnusný, barevná škála připomíná vlajku z Prague Pride, ministr Blatný bohužel nemá velké charisma, červený svetr podruhé použit nelze. Chybějí nám symboly. Symboly, které by alespoň ještě na čas probudily spoluzodpovědnost za zdraví neznámých lidí kolem nás, soucítění se zdravotníky, kteří si jako na potvoru na celodenní šichty ve skafandru ani na ty mrtvé nezvyknou a nezvyknou.

Je to ode mě, starého neznaboha, troufalost. Ale nemohli bychom se v tom nám údajně tak drahém vánočním čase chvilku zamyslet nad tím pánem, který celé to vánoční opojení konzumem a vlastní dobrotou nechtěně vyvolal? Je to ten, co v každém kostele visí na kříži a tváří se nevesele. Nebo dokážeme najít jiný vhodný symbol, se kterým nespadneme zpět do koronatrablů?