Jak bylo lze očekávat, výročí 17. listopadu opět nechalo na hladinu vyplavat mnohé kaly, které by jinak mohly zůstat u dna. Opět, byť ne v tak markantní podobě jako loni, si část publika přišla privatizovat tento svátek v domnění, že jejich jediným demokratickým právem je třídit lidi na ty, kteří mohou na Národní třídě vzdát hold, a na ty, kteří toho nejsou hodni. Aniž to tuší, jsou to oni, kteří vlastně demokracii dělají medvědí službu. Provozují samožerství a jsou to také oni, kteří vlastně ve svém svatém nadšení přispívají k pocitu, že je společnost rozdělena na dvě části. Dál už o 17. listopadu mudrovat nebudu, každý si ho prožil po svém a já také. A nepotřebuji k tomu exhibovat na Národní a ostentativně ukazovat svoji příchylnost.

Co si ale nemyslím, je, že je společnost rozdělena na dvě části, jak tak rádi píši naši zpovykaní novináři a poctivě už pár let na té tezi pracují a možná slaví i určité úspěchy u té labilnější části naší populace, která inklinuje k intelektuálnímu mudrování nad lecčíms, co jen trochu vyrovnanější člověk odbyde mávnutím rukou a myslí si něco o p... Já jsem přesvědčen, že ve skutečnosti se u nás nic tak dramatického neděje, i když existují skupiny lidí, kteří mezi sebou tyhle hovadské hry na přátele a nepřátele kvůli volebním preferencím provozují. To je nesporné. Ale nemá to nic s rozdělením národa. To je jen dobře živený, obtloustlý a umaštěný konstrukt.

Jsem z generace, která stále ještě delší část svého života žila před rokem 1989, a do mého okruhu přátel a známých, se kterými se častěji potkávám, patří doslova průřez společnosti od vysokoškoláků nejrůznějšího zaměření až po lidi, kteří dělají ty nejobyčejnější práce. Patří sem lidé mající i velké firmy, které vybudovali sami téměř z nuly s velkým úsilím a nadšením, ale i zaměstnanci, majitelé malých společností či živností. Je to dokonalý demografický vzorek. A uvnitř něho máme ty nejrůznější volební preference a z nich dva moji nedávno zemřelí přátelé vždy volili KSČM. Ale o žádném rozdělení nemůže být ani řeč. Pokud se bavíme či bavili jsme se o politických věcech, jsme v klidu a v pohodě a když už debatíme, nemydlíme se po palicích urážením preferencí těch druhých. Žádná militantní rétorika, žádné urážení. A jsem přesvědčen, že i v jejich dalších okruzích přátel a známých co já vím, je to podobné.

Nenávist šíří vlastně ti, kteří jsou jako Miroslav Kalousek přesvědčeni, že žádný slušný občan nemůže volit Babiše. Nic hloupějšího a arogantnějšího tento Kooh-i-noor české politiky nemohl vyslovit. Myslí Miroslav Kalousek vážně, že můj přítel, majitel velmi prosperující a bohaté firmy, jen proto, že volil premiéra Babiše, je neslušný občan? Je úplně mimo a lidé smýšlející jako on a naši žurnalisté jsou prostě mimoni. Absolutní mimoni. Tak tady já prohlásím, že ten, kdo je schopen jiného nenávidět, urazit anebo s ním přerušit styky jen proto, že volí například ANO nebo SPD, je vůl, a to korunovaný.

A jestli Václav Klaus, kterého si já osobně vážím pro mnohé, co vykonal, svým zvláštně a ne dost pochopitelně zaťatým způsobem dělí společnost na ctitele demokracie, kteří jsou proti rouškám, a ostatní, kteří jsou ovce, vítači imigrantů a milovníci zelených ideologií, pak na stará kolena ztratil glanc, e non fa bella figura. Snad ani díky své bublině, v které s lidmi z IVK žije, netuší, jak je to v širokém normálu všechno jinak. Přes tento odsudek si ale jeho zásluh budu vážit nadále.

Novinářům posílám vzkaz: přestaňte blbnout. A těm „lepším“ z vás, kterým srdce tak tepe pro demokracii, že nemine dne, aby někoho nezařadili na tu nesprávnou stranu či neurazili nějakým hloupým příměrem, doporučuji jinou práci. Prospěšnější, kde nepřijdou o zbytek již beztak slábnoucího rozumu. Ale to bych chtěl moc; není nic horšího, než mladý pesimista. Leda starý optimista.