Evangelium nám vypráví podivuhodný příběh, starý dva tisíce let a přesto navýsost aktuální. Týká se toho, jehož narozeniny budeme slavit a týká se každého z nás.

Není složité si představit situaci, kterou evangelista Lukáš popisuje. Ježíš přichází ve velkém davu a lidé jsou zvědaví na toho, kdo křísí mrtvé, uzdravuje nemocné a mluví zcela jiným jazykem, než tehdejší představitelé náboženské obce. Je tam velká tlačenice, takový ten arabský blázinec a vrchní celník Zacheus se rozhodne, že se na Něj půjde podívat.

Malá vsuvka. Celník je v Písmu archetypem toho nejhoršího, co si lze představit. Tento člověk vybírá daně pro okupační mocnost, jistě si sem tam cosi přihraje do vlastní kapsy. Je ve smyslu tehdejšího nazírání tím nečistým, s nímž si nelze potřást rukou či společně pojíst. Jen málo jedinců je na morálním žebříčku té doby níže, než je On.

Tento muž malého vzrůstu vyleze proto na fíkovník, aby jednak lépe viděl a možná aby byl skryt (vzpomeňme, že fíkovník je v Písmu prostředkem k ukrytí například nahoty). A stane se cosi, co je naprosto neuvěřitelné. Kristus směřuje k němu a osloví ho naléhavým:“ Zachee, slez dolů. Dnes musím povečeřet v tvém domě“.

Ten, který je brán za mystika, proroka, archetyp mravní integrity, vyzve naprostou špínu jeho vlastním jménem a rozhodne se s ním pojíst. Pro okolí to musel být naprostý šok. Jíst s tím zlodějem? Odkud ho zná? A bude s ním večeřet? Umíme si představit, co se v davu šíří, jak jsou lidé zděšeni, že místo hostiny u nějakého významného rabína, znalce Písma, jde Ježíš k někomu, který slušnému člověku nestojí ani za odplivnutí.

Celá příhoda končí obrácením Zachea, který se rozhodne rozdat polovinu majetku chudým a nahradit všem ošizeným čtyřnásobně. Kristus to kvituje poznámkou, že dnes přišla spása do tohoto domu, že i tento člověk - Zacheus - je potomek Abrahámův.

Písmo je plné obrazů a příměrů, které lze uchopit z různých stran. Je docela možné si přiznat, že každý z nás je tak trochu Zacheus, člověk, který vždy nekoná tak, jak by konat měl, současně zvědavým na někoho, kdo se chová jinak, kdo je řečeno dnešním jazykem, celebritou. A jsme nejspíše ochotni kvůli tomu vylézt na vyvýšené místo, abychom Jej viděli.

Mystik dnešních dnů - Marek Vácha - říká ve svých promluvách, že B-h projde kolem každého z nás, někdo má štěstí, protože tu možnost dostane vícekrát, někdo však třeba jen jednu a je třeba být velmi ostražitý, abychom onen okamžik nepopásli. Z uvedené evangelijní apokopy je zřejmé, že tu šanci může dostat úplně každý z nás, i ten, který si myslí, že je navždy ztracen, ten, který si B-ha chce jen z dálky prohlédnout jako nějakou atrakci a pak se vrátit ke svým obvyklým životním stereotypům. Neboť právě ti bývají často hlasitě osloveni a to dokonce svým jménem a poctou, že bude u něj ten den večeřet.

Následné dny adventu by nás mohly vést k zamyšlení, jestli jen tak ze zvědavosti vylezeme na vyvýšené místo (třeba ojedinělou návštěvou na půlnoční) nebo nakolik jsme připraveni slézt z fíkovníku a změnit svůj život natolik, aby mohla do našeho domu vstoupit spása.

Přeji všem svým milým čtenářům hluboké prožití adventního času.