Lidé doby kamenné se živili lovem a sběrem. Byli fyzicky zdatní a měli pestrou stravu se všemi nezbytnými živinami. Množství ulovené zvěře určovalo, kolik mohou mít dětí. Pravěký lovec měl výdrž maratonského běžce a ohebné hbité tělo. Jeho smysly byly zostřené, přizpůsobené lovu.
Tito lidé žili v souladu s přírodou a neubližovali jí. Když se před 10 000 lety oteplilo, povšimli si divoce rostoucí pšenice a začali ji sbírat a nosit domů k drcení a mletí. Něco i poztráceli a tím přispívali k jejímu šíření. Pak někoho napadlo, že by ji mohl pěstovat. Zpočátku kočovali kolem a na místě zůstávali jen v době sklizně, postupně však zůstávali stále déle, až vznikla stálá obydlí. Cílená sklizeň umožnila vypěstovat mnohem více potravy, a tak následovala populační exploze. Rodilo se mnohem více dětí, bylo třeba myslet na budoucnost a plánovat. A postupně se objevilo, v čem spočívala past zemědělství.
Strava zemědělců byla oproti lovcům a sběračům neobyčejně fádní a postrádala spoustu nezbytných vitaminů a živin. Děti zemědělců byly podvyživené a projevilo se to i nižším vzrůstem celé zemědělské populace oproti té lovecké. Pojídali méně bílkovin. Kolem sídel se hromadily odpadky a začaly první epidemie, které živila i větší koncentrace lidí. S domestikovanými zvířaty lidé sdíleli nejen užitek, ale i nemoci. Lovci mohli prostě před silnější tlupou utéct, zemědělci ne, a tak museli bojovat. Najednou bylo co uloupit. Práce na polích a chov domestikovaných zvířat vyžadovaly mnohem více času než lov. Navíc to byly jednostranné pohyby, na které nebylo tělo lovců uzpůsobené, a začaly deformace páteře a nožní klenby. Sucha, škůdci a neúroda vyvolávali hladomory.
Lidé tak objevili, že každý sen o hojnosti a blahobytu má i své odvrácené stránky. Jenomže jako i mnohokrát později už nebylo cesty zpět. Tak rozsáhlá populace se už nemohla vrátit k lovu a sběru. Bylo nutné jít dál, zakládat větší společenství, pomocí řemesel vyrábět stále více potřebných nástrojů. Hromadit věci, rozvíjet kalendář a plánovat. Plodiny a ovoce začali lidé šlechtit, deficit bílkovin řešit živočišnou výrobou, půdu obohacovat hnojivy.
Rozjeli jsme vlak technické civilizace, ze kterého už nelze vystoupit. Postoupili jsme dál a pomalu se blížíme době, kdy ani zemědělství už nedokáže vyprodukovat dost potravin pro přemnožené lidstvo. Jiné živočišné druhy dokážou žít ve stabilním ekosystému statisíce let stejným neměnným a harmonickým způsobem. To jen druh Homo sapiens se stále žene za svými sny a tužbami. A pak se i diví. Nebo vytvoří svět, který třeba ani původně nechtěl.