Australský premiér právě oznamuje občanům, že jim stát poskytne dotaci na zvelebení jejich privátního prostoru. Když to říká, stojí nedopatřením na jednom soukromém pozemku. „Hej, hoši, dejte si odstup. Nedávno jsem tam tu trávu vysadil!“ přeruší majitel pozemku tiskovou konferenci ministerského předsedy Scotta Morrisona. A co udělá premiér a jeho vládní suita? Udělá úkrok zpět a postaví se na obecní půdu. Tak to má být.

V podobném čase na druhém konci světa prohlašuje premiér ČR, že po koronaviru bychom se měli bát rakoviny, protože to je přece taky velký problém a měli bychom proti němu bojovat.

Dva premiéři, dva různé přístupy k občanům. Jeden z Evropy, druhý z Austrálie.

Ten australský je mi nesmírně sympatický jako občanovi, ale myslím, že by mi nevadil, ani kdybych byl premiér. Ten český mě fakt štve. Protože jestli něco vážně nefunguje, je to neustálý boj proti něčemu. Jednou proti covidu, podruhé proti chudobě, potřetí proti suchu, počtvrté proti povodním, popáté proti jaderné nebo naopak zelené energii. Atd., atd.

Proč se mi to nelíbí? Protože na světě je i bez těchto umělých, státem podporovaných válečných kampaní dost co dělat a vyvolávat paniku a strach je ten nejhorší možný přístup k řešení problémů.

Strach je jako rakovina – podejte mu prst a vezme vám celou ruku a udělá z vás mrzáka. Teda vlastně nikoli mrzáka, ale člověka s postižením. Ještě že žijeme v době politické korektnosti, svět vypadá mnohem růžověji, i když je ve skutečnosti trochu nahnědlý.

Jestli něco potřebujeme v postcovidové době, je to mozek a odvaha.

Sověti vyhráli druhou světovou, protože jim nikdo nezastíral skutečný stav věcí, poznamenala někde jedna ruská historička (a maršál Koněv by to nejspíš potvrdil).

Já bych řekl, že jsme s covidem prohráli na celé čáře hlavně proto, že jsme si nechali namluvit naprosto ujetý a nereálný stav věcí. Zhulení poradci? Spíš aplikace té nejhorší možné vládní strategie: něco se děje, sice ještě nevíme co, ale když se nám podaří vyvolat v lidech strach a obavy o život, snadněji to uřídíme.

Podívejme se, kdo na tom vydělal. Trapní podnikavci, kteří přes noc založili firmu jen proto, aby státu mohli prodat předražené roušky. A pak ještě trapnější výrobci pilulek na všechno, tedy i na covid.

Plošná opatření už nikdy nebudou, prohlašuje dnes český premiér. Skvělá zpráva! Poradci vystřízlivěli a vláda chce aplikovat nikoli plošné, ale nějaké chytřejší strategie.

Země je totiž kulatá, nikoli plochá, proto jakákoli státní opatření nemají být plošná, ale efektivně zaměřená na skutečný problém přesně tam, kde je, a nikoli tam, kde není. Tedy pokud to, co se děje, není třetí světová.

Jean Jacques Rousseau používal termín společenská smlouva. To je něco jako nepsaná dohoda, že když se občané vzdají části svých svobod, mohou na oplátku očekávat péči státu. Rousseau byl na straně těch, kteří tuto společenskou smlouvu zpochybňovali. Tvrdil, že civilizace (dnes bychom řekli stát) zabíjí v člověku klíčové kvality. Jaké? Tak třeba přirozenou víru, že když se budu o sebe starat, jak nejlépe umím, stát (dříve se říkalo Bůh) mi pomůže.

Stát by měl podporovat tento přístup, protože šetří veřejné finance a především funguje mnohem efektivněji než jakákoli plošná státní opatření.

A nešlapte mi na ten trávník, pane premiére, děkuji.