Je to nošení dříví do lesa, ale nedá mi to a přiložím si komentářové polínko na téma: Jsou polovina obyvatelstva zastánci vulgarit, opilosti a divných řečí? (A tupení novinářů!)
A zároveň tato půlka nemá ráda solidní vzhled, kultivované chování a pravdomluvnost?
No, pěkný obrázek půlky národa: Hanba lidu, kterému Zeman vládne!
A protože patřím k oné jedné půlce, tak přidám svoji hypotézu, proč je takových lidí tolik a že snad s námi není tak zle (že těch půlek nemusí být tolik).
Volba prezidenta je u nás ještě mladá a zatím ani není tak úplně volbou prezidenta, ale lid si ji užívá jako referenda o ledasčem a otázku si volí sám, bez ohledu na moc, pravomoc a pracovní náplň voleného.
Stačí jim, že má podobný názor jako oni… tím je jejich názor vidět, tím volí jakoby sebe!
Pro mnohé tak určitě nebyla v tomto referendu rozhodující otázka: Je mi příjemnější pohled na zdravého a slušného člověka, nebo na člověka chřadnoucího a mnohdy prostořekého?
Bylo to referendum a není divu, že v dnešní době v něm hrály roli pocity a obavy (a ne, že neoprávněné a chorobné!), a v tomto referendu lidem víc než o volbu Antizemana šlo o volbu Antidrahoše.
Přičemž odmítanými atributy určitě nejsou slušnost, vzdělanost a další sympatické ctnosti.
Osoba Jiřího Drahoše prezentovala riziko toho, co lidé nechtějí – stručně řečeno:
Nechtějí být (víc než je nezbytné) tam, kde se blbne! Tč. je to Západ, kde blbne byrokracie EU, která ho prezentuje a která mu panuje a ono blbnutí uzákoňuje! Nebo možná neblbne – to jen lidé vysoce vzdělání vidí pokrok a lidé nevzdělaní vidí blbnutí!
Osobnost Jiřího Drahoše a to, čím se zapsal, představuje riziko tolerance a vstřícnosti k některým experimentům, se kterými se teď hazarduje na západ od nás, ale i u nás, a ze kterých jde strach, byť u nás ještě ne zcela akutní, ale člověk myslící na desítky let dopředu se bojí správně! Nebo snad ne? Je vize Evropy za 20 let (2038) radostná? (Ne, nechci slyšet, že radostná je, jenže velká část evropského obyvatelstva z ní radost mít nebude, protože tu radostnost ve své tuposti nebude chápat!)
K těm už realizovaným experimentům vzbuzujícím obavy z nedomyšlenosti patří např. udělat jednotnou měnu (nebo nějakou jinou jednotnou politiku) pro nejednotné země a pak se dodatečně snažit ty země sjednotit a látat to, jak se dá – po dobrém i po zlém!
Z nedostatku jiné zábavy revidovat zákony přírodní – ne-li Boží!
Pohrdat prožitou minulostí jako harampádím a nadchnout se pro pojmenovaný a neověřený pokrok!
Tak to na světě bývá, že jedna část blbne a druhá „jede“! U nás se před 70 léty budoval nový, nejpokrokovější řád a v rámci budování jsme řešili, koho popravit či aspoň zavřít, a druhá půlka Evropy „jela“ v nových autech, elektronice, cestování, bigbítu… Po tom všem jsme závistivě šilhali!
Dneska se to převrátilo a blbne ta západní půlka a s ní celý pokrokový svět tábora „správnismu“! (Kterým směrem se asi dneska šilhá?)
Ale my jsme si už blbnutí užili dost, teď jsme chtěli jet a neřešit, zda je pokrok ignorovat pohlavnost nebo nějaká jiná rovnost nebo zda přijímat příslušníky cizí kultury (ve velkém), které (jak víme) nejsme schopni zvládat, pouze korumpovat a doufat, že to gentlemansky bude fungovat.
Spojené státy americké – země neomezených možností! Země, kde se neblbne! Tonoucí se Trumpa chytá! Oni ho nevolili pro jeho účes!
Ani my nechceme blbnout! Také se chytáme stébla, které je po ruce! Chceme žít ve své zemi – ne podle vzorů a teorii pokrokářů ze Západu či Východu – chceme neblbnout! Patent na to nemá Západ ani Východ, takže ohánět se světovými stranami – coby měřítkem – je ošidné, patent hledej na vertikále, v hloubce historických zkušenosti své země, rodiny, sebe a hledej i nad sebou – v nadhledu, který může postoupit až k nadzemským výšinám, a odtamtud se dívej a hodnoť!
Země patří nám! A s tím patřením nám patří i představy o ní! Hospodář neseje podle představ souseda, a přesto oba mohou být v dobrých sousedských vztazích! (Kdyby soused chtěl rozkazovat sousedovi, tak to není dobrý soused, ale sviňa … a to je horší než všelijaké epidemie a živelné pohromy! volně od Z. Galušky)
A že tato myšlenka (země patří nám a tím i neseme za ni odpovědnost) smrdí hnědou nálepkou? Karle Hynku, o čem že jsi to tenkrát psal? Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, širou tu zemi, zemi jedinou! O hřišti pro pokrokové experimenty evropského formátu to asi nebylo!
Není to náhodou tak, že jsme volební pulci, kteří se naivně chytali různých stébel, ale šlo jim o zhruba totéž?
Jenže půlka národa volila tak a druhá jinak! A budoucnost posoudí, zda argumentace tím, že vulgární slovo zamrzí, ale ještě nikoho nezabilo, ale pokroková myšlenka a vstřícnost k ní někdy zabila miliony lidí nebo jim aspoň zdevastovala zemi či jejich životy, byla správná.
A tak přeji naší zemi presidenta, který si uvědomí, že v jeho osobě lidé volili antiblbnutí a nad jeho občasnými výstupy (které trochu jako blbnutí vypadají) proto vůbec nejásají, ale shovívavě přivírají oči, považujíce je za osudové zlomyslnosti, na které je pán i nepán krátký.
A přeji nám zároveň i politické strany, které této zoufalé poptávce – na ne úplně správné adrese – udělají seriózní nabídku, aniž by vyháněly čerta ještě větším ďáblem (jedno blbnutí nahrazovaly blbnutím ještě větším)!